60 C 180/2023-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila a připojila se k němu. Soud konstatuje, že se jedná o řízení s cizím prvkem, když manžel je státní příslušník cizího státu mající bydliště na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Dvoustranná smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních [číslo] Sb., otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc a otázku rozhodného práva pro případ rozvodu manželství neupravuje. Podle § 47 odst. 1 zák č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle článku 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. S odkazem na uvedené dospěl soud k závěru, že má pravomoc věc projednat, přičemž rozhodným právem je právo české. Jelikož se jedná o řízení, proti němuž není odvolání přípustné, uvedl soud v odůvodnění rozsudku toliko závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu). Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Z manželství se narodily žádné děti. Manželství bylo uzavíráno z lásky, postupně se však začaly projevovat odlišné požadavky na vzájemné soužití, zejména na poskytování podpory a pomoci, což vedlo k dlouhodobým neshodám, které vyústily tím, že se manžel v roce 2019 odstěhoval ze společné domácnosti. Oba manželé shodně vyloučili, že by mohlo dojít k obnovení manželského soužití. S ohledem na provedené dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, zároveň soud neshledal, že by byl rozvod v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Soud proto žalobě na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Při svém rozhodování soud zohlednil v souladu s ust. § 756 NOZ příčiny rozvratu tohoto manželství, které spatřuje zejména ve vzájemném citovém odcizení a ve skutečnosti, že manželé spolu více než 10 let nežijí. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“).