55 C 408/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to z titulu pojistné smlouvy [číslo]. Předmětem pojištění byl [značka automobilu], [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“). Užití vozidla bylo sjednáno jako běžné užití. Žalobkyně, prostřednictvím zveřejněného seznamu všech registračních značek v roce 2020, zjistila, že pojištěné vozidlo je v daném seznamu evidováno jako vozidlo taxislužby. Jelikož jde o vozidlo, které je užíváno pro výkon podnikatelské činnosti, konkrétně pro provoz taxislužby, je nutné sjednat i tomu odpovídající pojištění. Žalobkyni tak vznikla majetková škoda ve výši 16 824,75 Kč. Dále žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 1 200 Kč, která představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o uznání a splácení dluhu, ve které byl stanoven splátkový kalendář, ale ani tyto dohodnuté splátky žalovaný neplnil řádně a včas. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ruské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. 4. V dané věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval soud účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 6. Žalobkyně v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] Smlouva byla uzavřena pro účely soukromého užití vozidla. Žalobkyně v průběhu trvání pojistného vztahu zjistila, že pojištěné vozidlo je používáno k provozování taxislužby. Vyzvala žalovaného k úhradě doplatku pojistného ve výši 16 824,75 Kč. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o uznání a splácení dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh a zavázel se k pravidelnému splácení dluhu. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. (Zjištěno z upozornění ze dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum], z podacího archu a z dohody o uznání a splácení dluhu) 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva podle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že vozidlo je užíváno k soukromým účelům, avšak reálně jej užíval k provozování taxislužby. Žalobkyně má tedy v souladu s § 2788 a § 2790 o. z. právo na doplatek pojistného za dobu trvání pojištění, přičemž žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni i uznal, a to v uznáním dluhu v písemné podobě. Žalobkyni vznikl okamžikem prodlení podle § 1968 o. z. rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z., a to v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a současně paušální částky ve výši 1 200 Kč představující náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 824,75 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.