60 C 246/2023-44 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 30. 6. 2021 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 149 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky formou pravidelných měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 14,99 % p. a. a s dalšími poplatky podle ceníku, jenž byl součástí výše uvedené smlouvy. Žalovaná svoji povinnost porušila, protože úvěr řádně a včas nesplácela. S ohledem na uvedené právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 4. 11. 2022 k zesplatnění úvěru v celém rozsahu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek pohledávku na [právnická osoba] a. s., jež tuto pohledávku dále postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, jelikož žalovaná je bulharskou státní příslušnicí. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 30. 6. 2021 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 149 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaná bude úvěr splácet v pravidelných 66měsíčních splátkách po 3 611 Kč spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně. (viz Smlouva o [příjmení] půjčce). 6. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě analýzy a reportu ze systému právní předchůdkyně žalobkyně. (viz analýza a report ze systému banky). 7. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. (viz výpis ze spotřebitelského úvěru) 8. Pohledávka za žalovanou byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (viz smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacích archů). 9. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. (viz předžalobní výzva včetně podacího archu). 10. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávka byla postupně smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze smluvních ujednání. 15. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 24. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tento úvěr splácet – právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalované, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalované podle údajů z její vlastní interní databáze. 25. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 624,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 505 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 606,12 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za každý ze 3 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. v