24 C 170/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný neuhradil jízdné ve výši , částka, a přirážku ve výši , částka, za jízdy bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k nimž došlo dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince 22, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince 337, dne , datum, na lince 333, dne , datum, na lince 113, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C a dne , datum, na lince 197.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. V této věci jde o věc s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Vietnamské socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (, adresa, . 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) nejsou upravena zvláštní pravidla pro určení mezinárodní pravomoci pro projednávanou věc, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení.4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dne , datum, . Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a o. s. ř., soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince 22, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince 337, dne , datum, na lince 333, dne , datum, na lince 113, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince A, dne , datum, na lince C a dne , datum, na lince 197, jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (zjištěno ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Dle přepravního řádu v době provádění přepravní kontroly činilo jízdné částku , částka, a přirážka k jízdnému částku , částka, (zjištěno ze smluvních přepravních podmínek PID, ceníku jízdného žalobkyně). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy (zjištěno z předžalobních výzev, včetně podacích lístků).6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 5 je rozhodným právem právo české.8. Účastníci uzavřeli konkludentně přepravní smlouvy ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž žalovanému vznikla povinnost dle přepravního řádu zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaný se při přepravních kontrolách neprokázal platnými jízdními doklady a vznikla mu tak povinnost zaplatit též zmíněné přirážky k jízdnému. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, když dluh včas neuhradil, čímž se dne následujícího po dni splatnosti ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .