28 C 248/2025-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od , datum, do , datum, , tj. po dobu 208 dní, a na zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Soud dospěl na základě předložených listinných důkazů k následujícímu skutkovému stavu:5. Žalovaný byl provozovatelem vozidla r.z. , Anonymizováno, (osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3) mj. v době od , datum, do , datum, . Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou odeslanou dne , datum, a doručenou , datum, vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od , datum, do , datum, , a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy. Splatnost příspěvku nastala dne , datum, . Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes další upomínku ze dne , datum, a předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z výpisu z RSV, informací z registru silničních vozidel, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, , údajů o zásilce , Anonymizováno, , upomínky ze dne , datum, , a předžalobní upomínky ze dne , datum, ).6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Žalovaný je občanem Tuniska s bydlištěm v České republice. Soud tak s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Žalovaný měl poslední známé bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis. Dána je proto mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného do , datum, a dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného od , datum, , je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcími předpisy. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 a nepřesahující 1 850 cm3 je stanovena na částku , částka, /den – období nepojištění vozidla v tomto případě trvalo celkem , hodnota, dnů; Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši , částka, . Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne , datum, (uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku). Soud přiznal žalobkyni také nárok na úroky z prodlení z částky vlastního příspěvku dle ust. § 1968 a dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti.9. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil, nebo že by bylo vozidlo v předmětné době pojištěno, nebo že by vozidlo v předmětné době nebylo provozováno žalovaným. Žalovaný byl ve výpisu z registru silničních vozidel, který žalobkyně soudu předložila, ve smyslu zákonných domněnek obsažených v § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve sledovaném období veden jako provozovatel inkriminovaného vozidla. Na podporu výše uvedeného soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1561/14, podle kterého: „V situaci, kdy žalobkyně předložila dostatečná tvrzení a důkazy, že stěžovatelka byla v daném období vlastnicí (provozovatelkou) předmětného motorového vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na ní (žalované), aby na tato tvrzení a důkazy procesně reagovala (přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu).“10. S ohledem na vše výše uvedené shledal soud podanou žalobu zcela důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Ačkoli za dva poslední úkony, tedy jednoduchou výzvu k plnění a návrh ve věci samé, by náležela žalobkyni náhrada ve výši dle advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , tedy částka vyšší, než žalobkyně požadovala, soud byl vázán návrhem žalobkyně a nemohl tak žalobkyni na nákladech řízení přiznat víc, než žalobkyně navrhovala.12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).