40 C 219/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení dlužné částky z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek, přičemž se zavázal hradit i sjednaný úrok, poplatky a náklady. Pro neplnění smluvních povinností byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Tato výzva byla žalovanému doručena fikcí doručení ve smyslu § 49 o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin došel k následujícím skutkovým zjištěním.4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byl , Anonymizováno, poskytnut úvěr ve výši , částka, , roční úroková sazba činila 40 %. Celkově měl žalovaný zaplatit částku , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podstatný obsah Všeobecných obchodních podmínek).5. Pohledávka ze smlouvy byla z původního věřitele postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalovaný byl informován dopisem (Smlouva o postoupení pohledávek, dopis z , datum, ).6. Žalovaný byl k úhradě upomínán (upomínka z , datum, , předžalobní upomínka z , datum, , doklad o odeslání předžalobní upomínky).7. Na základě provedených listinných důkazů došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , s roční úrokovou sazbou 40 %, přičemž celková částka k úhradě činila , částka, . Dne , datum, byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o této skutečnosti informován dopisem ze stejného dne. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky – nejprve upomínkou ze dne , datum, , následně předžalobní výzvou ze dne , datum, , jejíž odeslání bylo doloženo.9. Po právní stránce soud věc posoudil takto.10. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný byl v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle § 2395 o.z. a zároveň podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci pak vyplynula z platně uzavřených smluv o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z.11. Po hmotněprávní stránce se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se jako úvěrovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnil, když sjednané splátky neplatil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení dle § 1968 o. z., a právnímu předchůdci tak vzniklo dle § 1970 o. z. právo na zaplacení poplatků a úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, vůči žalovanému je postoupení účinné dle § 1897 o. z. ode dne oznámení. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší podle § 1970 o. z. příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud jde o lhůtu k plnění, tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .