55 C 197/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím na základě toho, že spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu, kterou účastníci označili jako „smlouvu o úvěru“ č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet také částku ve výši 50 127 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 48 627 Kč s úrokovou sazbou 15,00 % ročně a dále poplatek ve výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky. Žalovaný se zavázal splácet celkovou dlužnou částku ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 422 Kč. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácel. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky celkem 68 282,16 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 27 981,61 Kč, dlužného poplatku ve výši 3 171,39 Kč, a dále částky 8 152,19 Kč představující kapitalizovaný úrok, částky 8 152,20 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z částky 27 981,61 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku 15,00 % ročně z částky 27 981,61 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je občanem Lotyšska, který má trvalý pobyt na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V dané věci je tak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, ). Na základě této smlouvy se Žalovaný zavázal splácet také částku ve výši 50 127 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 48 627 Kč s úrokovou sazbou 15,00 % ročně a dále poplatek ve výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky. Žalovaný se zavázal splácet celkovou dlužnou částku ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 422 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z informací sdělených přímo žalovaným a z dostupných systému právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno ze zákaznické karty, výpisy z běžného účtu, faktury). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. (zjištěno z transakční historie).5. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek).6. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek (zjištěno z předžalobní upomínky a z podacího lístku).7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. Žalobkyně soudu doložila listiny, ze kterých vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to na základě interních a externích databází právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž taktéž zkoumala příjmy a výdaje žalovaného za období před poskytnutím úvěrů na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného a na základě pracovní smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud, s ohledem na uvedená zákonná ustanovení, k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.18. O příslušenství pohledávky pak soud rozhodl v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 519,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 247 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 153 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 490 Kč ve výši 1 782,90 Kč.