55 C 233/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v záhlaví s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobykně uzavřela se stranou žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“). Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout straně žalované finanční částku ve výši 723 379 Kč na úvěrový účet strany žalované č. , č. účtu, . Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů strany žalované. Strana žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr ve výši 647 330,20 Kč neplnila. V souladu s podmínkami smlouvy banka přistoupila dopisem ze dne , datum, k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila ke dni , datum, k zesplatnění celého úvěru.2. Strana žalovaná má občanství Ukrajiny, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Pravomoc českého soudu je dána podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sb. m. s. (cit.) „Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek“, neboť strana žalovaná má bydliště na území ČR.3. Rozhodným právem je podle čl. 48 odst. 2 téže smlouvy (cit.) „Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku“ právo české, neboť žalobkyně si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolily české právo ve všeobecných obchodních podmínkách.4. Strana žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná.5. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a stranou žalovanou byla smlouva o úvěru ze dne , datum, , přičemž na základě této smlouvy byl straně žalované poskytnut úvěr ve výši 723 379 Kč. Strana žalovaná byla povinna žalobkyni splatit s poskytnutou jistinou i úrok ve výši 7,99 %, přičemž měsíční splátka činila 8 858 Kč. Splátky od , datum, do , datum, byly řádně splaceny s tím, že v období od , datum, do , datum, byla na žádost strany žalované odložena splatnost splátek za příslušné období. Strana žalovaná neplatila nadále splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila (důkazy: smlouva o úvěru, dodatek smlouvě o úvěru, upomínka k úhradě dluhu, splatnost úvěru, předžalobní výzva, doklady o odeslání, Sazebník, Přehled obratů, Vyčíslení úvěru, Zůstatek úvěru – sestava). Banka při sjednávání úvěru prověřovala úvěruschopnost strany žalované tak, že vycházela z jí tvrzené výše měsíčního příjmu domácnosti 37 361 Kč a tvrzených výdajů 10 000 Kč, které ověřila na základě svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a na základě nichž stanovila celkové životní náklady ve výši 15 154 Kč. Po zaplacení úvěru by tak dle žalobkyně straně žalované zbývalo k hrazení jejích životních potřeb dostatek prostředků (důkaz: výpisy z účtu strany žalované, potvrzení zaměstnavatele).6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.10. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi žalobkyní a stranou žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž strana žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Žalobkyně soudu doložila listiny, ze kterých vyplývá, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost strany žalované před poskytnutím úvěru, a to na základě interních a externích databází žalobkyně, přičemž taktéž zkoumala příjmy a výdaje strany žalované za období před poskytnutím úvěrů na základě výpisů z bankovního účtu a potvrzení zaměstavatele strany žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud, s ohledem na uvedená zákonná ustanovení, k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.14. O příslušenství pohledávky pak soud rozhodl v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 494 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 894 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.16. Za úkon ve věci ze dne , datum, (písemné podání) soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně měla již v samotné žalobě tvrdit rozhodné skutečnosti, aby ji soud nemusel dodatečně vyzývat k doplnění.