29 C 158/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn.: , spisová značka, , jejíž výše činí , částka, , a to k rukám žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně byl na účet vedený žalovaným 1 podvodným jednáním poukázána od žalobkyně částka ve výši celkem , částka, a od žalované 2 částka ve výši celkem , částka, . Orgánům činným v trestním řízení se podařilo na účtu zajistit částku , částka, a tuto složily do úschovy zdejšího soudu. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, se žalobkyně i žalovaná 2 domáhaly vydání úschovy, což bylo soudem zamítnuto, neboť žalovaní k vydání této finanční částky neposkytli souhlas.Žalovaná 2 vznesla v řízení požadavek na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, a to částky ve výši , částka, , resp. částky , částka, ve prospěch žalobkyně a částky , částka, v její prospěch s tím, že žalobkyni byla odcizena vyšší finanční částka z bankovního účtu než žalované 2. Soud tak považuje vyjádření žalované 2 za návrh na nahrazení souhlasu žalobkyně a žalovaného 1 s částí úschovy.2. Žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. Žalovaný 1 je občanem Ukrajiny a žalobkyně společně s žalovanou 2 jsou občany České republiky. Ve věci je tedy dán cizí prvek. S přihlédnutím k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech podobný vztah neupravuje, určil soud svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný 1 a žalovaná 2 nají bydliště na území České republiky.4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že „1. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah. 2. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. 3. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo“, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo na území České republiky u společnosti poskytující bankovní služby, jež je založená dle práva České republiky.5. Soud ve věci dospěl k následujícím skutkovým závěrům: V rámci trestního řízení bylo usnesením policejního orgánu č. j. , Anonymizováno, rozhodnuto o zajištění finančních prostředků v částce , částka, . Usnesením č.j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, bylo rozhodnuto policejním orgánem o složení částky ve výši , částka, ve smyslu § 80 odst. 1 trestního zákoníku do úschovy soudu. Bankovní společností , Anonymizováno, došlo ke stržení úroku ve výši , částka, , tudíž konečná částka předmětu úschovy činí , částka, (důkaz: usnesení policejního orgánu České republiky ze , datum, , sdělení PČR ze dne , datum, ).6. Trestní řízení bylo vedeno proti neznámému pachateli pro podezření ze spáchání podvodu a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, kterého se měl dopustit tím, že:- dne , datum, v 11:28 hod kontaktoval telefonicky žalobkyni, kdy se vydával za pracovníka , Anonymizováno, . s tím, že z jejího bankovního účtu v , právnická osoba, . přišly krátce po sobě 3 podezřelé platby ve výši , částka, , načež telefonicky kontaktoval žalobkyni druhý neznámý pachatel, který se vydával za bezpečnostního pracovníka , právnická osoba, . a pod několika různými legendami a manipulací přesvědčil žalobkyni k instalaci aplikace „, Anonymizováno, “ do jejího počítače i telefonu, načež žalobkyni přiměl provést několik bankovních převodů v celkové částce , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný 1; a- téhož dne kontaktoval neznámý pachatel vystupující jako zaměstnanec , právnická osoba, . žalovanou 2, přičemž pod smyšlenou legendou prolomení přístupových údajů k jejímu bankovního účtu z ní vylákal informace k užívanému účtu vedeného u , právnická osoba, . a hovor ukončil. Následně dne , datum, v době od 15:15 hod. do 16:15 hod. kontaktoval žalovanou 2 druhý neznámý pachatel vystupující jako zaměstnanec , právnická osoba, ., přičemž pod smyšlenou legendou prolomení přístupových údajů k jejímu bankovního účtu ji přiměl k převodu peněžních prostředků v celkové výši , částka, z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný 1 (důkaz: usnesení policejního orgánu České republiky ze , datum, , sdělení ČSOB, a.s. ze dne , datum, ).7. V tomto řízení tak vystupuje žalobkyně a žalovaná 2 jakožto přihlašovatelky a žalovaný 1 jako příjemce (důkaz: spisem ve věci , spisová značka, ). Žalovaná 2 podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání předmětu úschovy co do částky , částka, , tento však byl ze strany soudu zamítnut pro neudělení souhlasu ze strany žalovaného 1 a žalobkyně (důkaz: Usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání předmětu úschovy co do částky , částka, , resp. , částka, , tento však byl ze strany soudu zamítnut pro neudělení souhlasu ze strany žalovaného 1 a žalované 2 (důkaz: Usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , Usnesení Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ).8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata (v trestním řízení – pozn. doplněna soudem), k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí. Dle § 81a téhož zákona se na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, přiměřeně užijí § 80 a 81.9. Dle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako „z. ř. s.“), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.10. Dle § 299 z. ř. s., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, což v projednávaném případě nastalo (neudělením, resp. nevyjádřením souhlasu ze strany žalovaných, příp. žalobkyně) s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, příp. žalované 2, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.11. Žaloba nahrazení souhlasu s vydáním úschovy představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na jehož základě soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschov