40 C 353/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala uložení povinnosti žalované vydat jí měřící zařízení (plynoměr) specifikované ve výroku rozsudku, s odůvodněním, že na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem plynu byla žalovaná odběratelkou plynu ve shora uvedeném odběrním místě. Žalobkyně je provozovatelkou distribuční soustavy plynu podle zákona č. 458/2000 Sb. Smluvní vztah mezi dodavatelem plynu a žalovanou byl ukončen, žalovaná byla proto vyzvána dopisem z , datum, ke zpřístupnění předmětného měřidla, které je ve vlastnictví žalobkyně, na tuto výzvu žalovaná nereagovala.Soud v řízení postupoval dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení ústního jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných dokladů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se k tomuto postupu v určené lhůtě nevyjádřila a soud tak předpokládal její souhlas (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.).Z předložených listinných důkazů (žádost o zpřístupnění měřidla z , datum, , žádost o provedení práce, smlouva o připojení k distribuční soustavě z , datum, , včetně příloh, seznam k místu spotřeby, příloha k žádosti o ukončení distribuce plynu, předžalobní výzva) soud učinil tento skutkový závěr: Žalovaná byla odběratelem plynu na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem plynu, smluvní vztah byl ukončen ke dni , datum, . Žalovaná byla proto povinna umožnit žalobkyni přístup k měřícímu zařízení a vydat je po ukončení smluvního vztahu s dodavatelem plynu žalobkyni.Danou věc soud posoudil dle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle ust. § 71 energetického zákona jsou mimo jiné zákazníci povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřícímu zařízení za účelem kontroly, údržby, odečtu, výměny či odebrání měřícího zařízení. V řízení bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že uvedenou povinnost vůči žalobkyni splnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala nečinná, soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, sepis žaloby) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .