42 C 327/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného a opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal daný úvěr vrátit v denních splátkách spolu s poplatky. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící ve společné domácnosti s žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným, čisté měsíční příjmy žalovaného jím uvedené, ověřené měsíční výdaje a další. Žalobkyně ověřila žalovaného v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně ověřila žalovaného v rejstřících NRKI a BRKI a ověřila příjem žalovaného ve výši , částka, . Žalovaný nesplnil smluvní povinnosti, kdy splatnost nastala dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na , datum, se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena postupem dle § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v denních splátkách nejpozději do , datum, společně s poplatky. RPSN činilo 1 422,87 %. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu v případě prodlení žalovaného (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizací ověření totožnosti, bankovním výpisem – identifikace všeobecnými obchodními podmínkami, informacemi – úvěrová smlouva, informacemi – GDPR, předpisem denních splátek). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného skrz informace poskytnuté žalovaným a dle jejího zápisu ověřila měsíční příjem žalované jakožto částku , částka, (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti a identifikovanými příjmy). Žalobkyně vypracovala dokument nazvaný obecné principy posuzování a filozofie společnosti (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku ve výši , částka, (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou, potvrzením o podání doporučené zásilky).4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a ten se zavázal jej společně se s poplatky vrátit žalobkyni v denních splátkách nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, když zaplatil toliko částku , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z., uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouvu o úvěru žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, pročež tato smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Za očividně rozporné s dobrými mravy lze označit výši roční procentní sazby nákladů úvěru, která činí 1 422,87 %. Pokud roční procentní sazba nákladů, (dále jen „RPSN“) přesáhne 100 %, má ji judikatura za nepřiměřenou i u nebankovních poskytovatelů, kteří poskytují úvěry za rizikovějších podmínek než banky, kdy soud zjistil z úřední činnosti, že výše RPSN u bankovních poskytovatelů dosahuje nejvýše 26 %, tedy trojnásobek činí 78 %, k tomu srov. závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .11. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze , datum, , jméno FO, proti , jméno FO, nebo rozsudek SDEU ze , datum, , , jméno FO, ).12. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z , datum, , č. j. č. j. , spisová značka, , či z , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne , datum, ; také viz rozsudek z , datum, ).14. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.15. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , a žalovaný vrátil toliko , částka, . Žalovaný se však s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, a je tedy povinen dle § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vrátit jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se tím, že částku nevrátil, dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyně má proto právo na příslušenství dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve formě zákonného úroku z prodlení.16. V rozsahu bezdůvodného obohacení a zákonného úroku z prodlení je žaloba