21 C 69/2015-228 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po připuštění změny žaloby na žalovaných upuštění od diskriminace žalobkyně spočívající v tom, že rodiče žalobkyně částečně nesli náklady spojené se zřízením funkce asistenta pedagoga ve třídě, kterou žalobkyně jako jejich dcera navštěvuje. Žalobkyně požaduje, aby žalovaní zaplatili částku 112.000 Kč a částku ve výši 217.000 Kč představující nemajetkovou újmu. Žalobkyně je žákyní třetí třídy Základní školy [ulice a číslo] v [obec] (dále jako„ ZŠ“) a trpí autismem s vývojovou poruchou řeči, přesto je schopna absolvovat povinnou školní docházku v běžné základní škole. Rodiče žalobkyně souhlasili s tím, že budou finančně přispívat na plat speciálního pedagoga. Ve školním roce 2012 2013 přispěli částkou ve výši 35.300 Kč a ve školním roce 2013 2014 přispěli částkou ve výši 38.600 Kč. Za školní rok 2014 2015 uhradili částku 38.100 Kč. Rodiče žalobkyně fakticky přispívali na plat asistenta pedagoga do června 2015. Od září 2015 již tyto finanční prostředky nehradí, přesto asistent ve třídě, kam dochází žalobkyně, funguje a žalobkyně jej má k dispozici. Ačkoliv rodiče žalobkyně již na plat asistenta pedagoga nepřispívají, mají za to, že diskriminace žalobkyně trvá. Diskriminační jednání shledávají v tom, že žalovaní nezajistili financování platu asistenta pedagoga ve třídě, kterou navštěvuje žalobkyně. Rozhodnutím ředitele ZŠ, resp. Krajského úřadu pro Středočeský kraj, byl stvrzen status žalobkyně jako žákyně se speciálními vzdělávacími podmínkami, jakož i zřízení funkce asistenta pedagoga v její třídě. Žalobkyně odkázala na § 3 odst. 2 a § 10 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon (dále jen„ AZ“), na § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění účinném do 31.8.2016 (dále jen„ ŠZ“), čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, čl. 1 Ústavy ve spojení s čl. 10 Ústavy. Zřízení funkce asistenta pedagoga včetně zajištění jeho financování nelze pokládat za nepřiměřené zatížení ve smyslu § 3 odst. 2 AZ, neboť přijetí těchto opatření předepisují předpisy vyšší právní síly. Rodiče žalobkyně, na rozdíl od ostatních rodičů, byli a jsou nuceni vynakládat nemalé finanční prostředky na to, aby mohla být žalobkyně vzdělána v základní škole, v čemž je třeba spatřovat nepřípustnou diskriminaci. Co se týče nároku na nemajetkovou újmu ve výši 250.000 Kč, ta vznikla právě tím, že rodiče žalobkyně již neměli dostatek peněz nutných k tomu, aby žalobkyni zajistili další péči, která by prospěla jejímu zdravotnímu stavu a aby umožnili žalobkyni věnovat se jejím koníčkům, které ji činí šťastnou. První žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. V základní škole je žalobkyně individuálně integrována s využitím podpůrného opatření podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 73/2002 Sb., spočívajícího ve zřízení funkce asistenta pedagoga, kterou zřídil ředitel ZŠ po vyjádření školského poradenského zařízení se souhlasem prvého žalovaného. Tento souhlas podle § 16 odst. 9 ŠK však nelze zaměňovat s převzetím povinnosti zcela financovat pracovní pozici asistenta pedagoga. K vydání konečného rozhodnutí ohledně výše úvazku a způsobu financování asistenta pedagoga je oprávněný ředitel ZŠ, v jehož kompetenci je i do jaké platové třídy a platového stupně zařadí asistenta pedagoga, přičemž výše příspěvku však není platovým zařazením asistenta pedagoga ovlivněna. Funkce asistenta pedagoga se zřizuje pro celou třídu, nikoliv pro konkrétního studenta, přičemž na zřízení této funkce není právní nárok. Rodiče žalobkyně se rozhodli dobrovolně financovat tuto funkci, a pokud si to již nemohou dále dovolit, je třeba hledat jiné zdroje financování nebo využít jiná podpůrná opatření při vzdělávání žalobkyně. Školy mohou získávat nadnormativně finanční prostředky například z prostředků zřizovatele nebo z jiných zdrojů v rámci ESF. Druhý žalovaný přitom i opakovaně vypisuje rozvojové programy na podporu financování asistentů pedagoga pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. První žalovaný splnil svou povinnost, když částečně hradil z rozpočtu stanoveného podle MŠMT plat asistenta pedagoga žalobkyně z vytvořených rezerv. První žalovaný alokoval prostředky v roce 2012 i v roce 2013 v rámci stanoveného rozpětí. První žalovaný nemohl zvýšit v tomto konkrétním případě finanční prostředky na úhradu platu asistenta pedagoga, protože by mohl porušit princip rovnosti mezi ostatními žáky, kteří potřebují speciální pomoc. Druhý žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek pasivní věcné legitimace s tím, že funkci asistenta zřizuje ředitel školy. Druhý žalovaný do tohoto procesu nemůže nijak zasáhnout a není ani vyžadován jeho souhlas podle § 16 odst. 9 ŠK, neboť není zřizovatelem školy, kterou navštěvuje žalobkyně. Současně nemá ani vliv na financování konkrétního asistenta pedagoga. To je v rukou ředitele školy, kterému jsou poskytovány finance od krajského úřadu, ale nikoliv na platy zaměstnanců. Tyto jdou primárně ze zdrojů státního rozpočtu a prostřednictvím kraje. Třetí žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť není osobou povinnou zajistit finanční prostředky pro žalobkyni na plat asistenta pedagoga ve třídě, v níž je žalobkyně. Žalobkyně má asistentku, jejíž práce je hrazena částečně z prostředků kraje a rodiče po vzájemné dohodě se školou částečně přispívali na její plat. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu není diskriminačním jednáním, že se rodiče rozhodnou doplácet na funkci asistenta pedagoga. Třetí žalovaný poskytuje finanční prostředky školám, ale nikoliv na platy zaměstnanců. Tyto jdou primárně ze zdrojů státního rozpočtu a prostřednictvím kraje. Třetí žalovaný nemůže rozhodovat o tom, zda poskytne„ dotaci“ na doplatek platu asistenta pedagoga, neboť na to nemá vyčleněné žádné prostředky. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném v I. výroku tohoto rozsudku. Všichni žalovaní s tímto částečným zpětvzetím výslovně souhlasili. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 a 3 o.s.ř. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědka [jméno] [příjmení]. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by vedly soud k provedení i jiných než účastníky navržených důkazů. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení věci. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně je postižena atypickým autismem se středně těžkou symptomatikou a vývojovou poruchou řeči. Její postižení jí umožňuje zařazení do hlavního proudu vzdělávání (prokázáno odborným podkladem pro speciální vzdělávání na č.l. 9, stanoviskem k formě vzdělávání [příjmení] na č.l. 13, zprávou o psychologickém vyšetření žalobkyně ze dne 22. 10. 2012 na č.l. 15). Středočeský kraj souhlasil se zřízením funkce asistenta pedagoga (prokázáno souhlasem Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20.6.2012 a 12.9.2012 na č.l. 11 a 12). V období od 1.9.2012 do 31.8.2013 byla ve škole zaměstnána asistentka pedagoga na 0,35 úvazku, což odpovídá 14 hodinám týdně, přičemž ředitel školy žádal zvýšení úvazku 0,25 (prokázáno zprávou základní školy [obec] ze dne 3.12.2014 na č.l. 10, žádostí o navýšení úvazku asistenta pedagoga pro žáka 1. A ze dne 29. 8. 2012 na čl. 25 a výpovědí svědka [příjmení]). Žalobkyně potřebuje asistenta po celou dobu výuky, ale škola neměla finanční prostředky na takové financování, proto byla rodičům nabídnuta možnost se finančně podílet. Ředitel školy rodičům nabídl nadaci, která by jim mohla přispívat na nějakou část potřebných hodin asistenta, ale nesetkalo se to s úspěchem, neboť to nebylo podle rodičů žalobkyně systémové řešení (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). Rodiče žalobkyně v období od 1.9.2012 do 31.8.2013 přispěli na asistenci částku ve výši 35.300 Kč. V období od 1.9.2013 do 30.6.2014 byla ve škole zaměstnána asistentka pedagoga na 0,3 úvazku, což odpovídá 12 hodinám týdně. Rodiče žalobkyně v období od 1.9.2013 do 30.6.2014 přispěli na asistenci částkou ve výši 38.600 Kč. Kromě těchto prostředků přispěl i Středočeský kraj částku ve výši 38.098 Kč, na pomůcky částku ve výši 1.570 Kč a dále částku ve výši 44.000 Kč (prokázáno zprávou základní školy [obec] ze dne 3.12.2014 na č.l. 10, zprávou ředitele Základní školy ze dne 29. 8. 2014 na č.l. 17). V roce 2014 2015 přispěli rodiče částkou ve výši 40.500 Kč a krajský příspěvek se zvýšil na 52.000 Kč ročně. Od 1.9.2015 přestali rodiče doplácet na asistenta z důvodu finanční tísně. Ředitel žádal o dofinancování místa asistenta svého zřizovatele, tedy město Kutná Hora, ale rovněž bez úspěchu (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). V roce 2012 bylo pro obecní školy přiděleno celkem 30.992.990 Kč pro 745 asistentů na 1156 dětí a v roce 2013 celkem 31.241.994 Kč pro 914 asistentů a 1246 dětí (prokázáno přehledem financování asistenta pedagoga 1. žalovaným na č.l. 94). Ředitel školy může mimo normativního financování využít i rozvojového programu MŠMT a dále je třeba náklady na něj doplnit z ro