26 C 341/2019-132 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne 1.10.2019 domáhají toho, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zn. SPÚ [číslo] [rok] výše specifikovaným způsobem. Žalobu žalobci odůvodnili tak, že se ve správním řízení domáhali vydání konkrétních pozemků v k.ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] vše pro. k.ú. [část obce]), kdy správní orgán dospěl k závěru, že žalobci jsou ve vztahu k předmětným pozemkům osobami oprávněnými a mají nárok na vydání těchto pozemků, kdy jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb. Správní orgán dále dospěl k závěru, že uvedené pozemky nelze vydat, neboť pozemky byly převedeny na třetí osoby, částečně jiné oprávněné osoby coby spoluvlastníky předmětných nemovitostí a částečně jiné subjekty. Správní orgán sám i další osoby povinné tak nerespektovaly uplatněný nárok žalobců, resp. blokační ustanovení zákona o půdě, kdy s pozemky, na které byl uplatněn restituční nárok, nelze osobou povinnou nijak nakládat do pravomocného rozhodnutí o takovémto nároku oprávněných osob. Správní orgán i další účastníci správního řízení jako orgány veřejné moci, museli a mohli vědět o uplatněném nároku žalobců. Žalobci mají za to, že převod předmětných pozemků z vlastnictví povinných osob na třetí osoby je absolutně neplatný, když na tyto pozemky byl uplatněn restituční nárok, a tedy s pozemky nelze nakládat do doby pravomocného rozhodnutí o nároku oprávněných osob – původních vlastníků těchto pozemků, resp. jejich právních nástupců, tj. žalobců. Správní orgán, za jehož účasti byly pozemky převedeny, věděl, že část předmětných pozemků již byla původním vlastníkům vydána a na zbývající část je uplatněn restituční nárok žalobců, stejně jako že i pozemky okolní jsou dlouhodobě nárokovány původními vlastníky, resp. právními nástupci původních vlastníků tzv. [anonymizována dvě slova], a tedy že se na tyto pozemky vztahuje blokační ustanovení o nezcizitelnosti těchto pozemků do doby rozhodnutí o nároku původních vlastníků. Veškeré převody z původní povinné osoby jsou tedy neplatné pro blokační ustanovení z titulu uplatněného nároku na předmětné pozemky ze strany oprávněných osob, a tedy jsou stále ve vlastnictví povinné osoby a jako takové je lze žalobcům vydat, jak měl správně správní orgán učinit, nikoliv nerelevantně argumentovat dobrou vírou třetích osob, kterým správní orgán a další povinné osoby pozemky v rozporu se zákonem převedly, nebo dokonce dlouhým časovým obdobím od doby, kdy tyto pozemky v rozporu se zákonem tyto povinné osoby převedly a dokonce délku tohoto období, která zcela odvisela od vůle tohoto správního orgánu, vykládat ve prospěch dobré víry třetích osob. Převody na třetí osoby je třeba považovat za absolutně neplatné, neboť právo původních vlastníků je v takovémto případě lepší než právo třetích osob. 2. [územní celek] se k žalobě vyjádřilo tak, že nárok žalobců neuznává a navrhlo, aby byl návrh žalobců v plném rozsahu zamítnut. Jak vyplývá z regulačních plánů z let 1924 a 1930, předmětné pozemky byly již v době jejich přechodu na čs. stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby. Působnost zákona č. 243/1992 Sb., o půdě, proto v daném případě není dána. Dále namítla, že předmětné podíly nelze vydat, neboť se jedná o pozemky zastavěné ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Dle územního plánu platného ke dni účinnosti zákona o půdě se nacházely v ploše s funkčním využitím E – rodinné domky a vilová zástavba, N – sport, branná výchova, rekreace, S – vodohospodářská, energetická a spojovací plošná zařízení, technické služby a L – parkové lesy, a dle územního plánu nyní platného pak v ploše s funkční využitím SP – sportu, tj. plochy pro umístění staveb a zařízení pro sport a tělovýchovu a ZMK – zeleň městská a krajinná, tj. městská a krajinná zeleň s rekreačními aktivitami, ve stabilizovaném (tj. nikoli rozvojovém či transformačním) území. Předmětné pozemky se tedy staly součástí veřejného statku, žalobkyně již nemůže plně realizovat své vlastnické právo a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřeném v preambuli a v ust. § 1 zákona o půdě a předmětné podíly jí nelze vydat. K tomu účastnice doložila regulační plány z let 1924 a 1930 3. [název účastnice] se k žalobě vyjádřila s tm, že měla většinu z předmětných nemovitých věcí ve svěřené správě. Dále se připojila k vyjádření [územní celek], a to v souvislosti se zastavěností předmětných pozemků, a navrhla, aby soud žalobu žalobců zamítl. 4. Státní pozemkový úřad ve svém vyjádření plně odkázal na své rozhodnutí v této věci a jeho odůvodnění. Konstatoval, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, nicméně ve výroku uvedené části pozemků jim nebyly vydány, neboť jsou zde dány zákonné důvody pro jejich nevydání. Žalobci požadované pozemky byly vydány v podílu [číslo] restituentům, kteří uplatnili restituční žádost PÚ [číslo]. Podíl [číslo] tohoto pozemku byl těmto fyzickým osobám prodán [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kupní smlouvou ze dne [datum], právní účinky v katastru nemovitostí vznikly dne [datum]. Pozemky jsou tedy ve vlastnictví těchto fyzických osob, přičemž tyto nabyly vlastnictví v dobré víře. S ohledem na uvedené i se zřetelem k velkému časovému odstupu mezi převodem vlastnictví a rozhodnutím o restitučním nároku je třeba zachovat ochranu vlastnického práva k uvedeným pozemkům, nabytým v dobré víře. Pozemkový úřad při rozhodnutí vycházel z principu, že v restitučním řízení by neměla být způsobena nová křivda a práva třetích osob zde převažují nad účelem restituce. 5. Podle ust. § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 6. Podle ust. § 247 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout (odst. 1). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (odst. 2). 7. V posuzovaném případě se žalobci domáhají nahrazení rozhodnutí vydaného ve věci vyplývající ze vztahů soukromého práva, v níž na základě ust. § 3 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě a § 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, rozhodoval Státní pozemkový úřad. Pravomoc civilního soudu rozhodnout věc dle části V. o.s.ř. je tedy dána. Žaloba byla podána ve 2 měsíční lhůtě od doručení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu žalobcům, když toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno shodně dne 26.9.2019, jak bylo zjištěno ze spisu Státního pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo], a žaloba byla k soudu podána dne 1.10.2019. Zákonné podmínky pro projednání žaloby tak byly splněny. 8. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení a spisem Státního pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo], přičemž z provedených důkazu zjistil následující skutečnosti: žalobci uplatnili svůj nárok k pozemkům zapsaným ve vložce pozemkové knihy pod označením vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [rok] – k. ú. [část obce], vl. PK [číslo] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce] a dále nemovitostí zapsaných v Zemských deskách [číslo] ([anonymizována dvě slova]) a [číslo] (Pozemky na rovině před [příjmení] v [část obce], a to podáním ze dne 1.6.2001, doručeným [stát. instituce] dne [anonymizováno] [číslo] (prokázáno uplatněním nároku dle zákona č. 229/91 Sb. z uvedeného dne). Uvedené pozemky PK [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [anonymizováno] a PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [číslo] pro k.ú. [část obce], resp. jejich [číslo], patřily paní [jméno] [příjmení], roz, [příjmení], narozené [číslo], zemřelé [datum], právní předchůdkyni žalobců, přičemž jí byly odňaty rozhodnutím Centrály pro židovské vystěhování čj. [číslo] ze dne 22.4.1942 a ze dne 2.7.1942. Nemovitosti byly převedeny do vlastnictví státu a vlastnické právo k n