26 C 565/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.5.2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 350 Kč s příslušenstvím s tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je na základě zřizovací listiny oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 25.4.2017 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo] tona pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění, přičemž parkovné je počítáno za každý započatý den. Vzhledem k tomu, že pohledávka vůči žalovanému za odtah vozidla a za parkovné v období od 25.4.2017 do 15.11.2017 byla žalobkyni přiznána již rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6.6.2018, č. j. 18 C 158/2018-11, uplatňuje žalobkyně podanou žalobou pouze nárok na parkovné ve výši 45 350 Kč, a to za období od 16.11.2017 do 10.5.2020 (den podání žaloby). Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil za provedený odtah ničeho. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o.s.ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně ze dne 9.7.2013). Dne [datum] žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], kdy vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště provozované žalobkyní (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] ze dne 25.4.2017). Vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla je žalovaný (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum], písemným vyjádřením předchozího vlastníka vozidla a kartou vozidla [SPZ] ze dne [datum]). Žalovaný, ač k tomu byl žalobkyní vyzýván, si své vozidlo z odstavného parkoviště provozovaného žalobkyní dosud nevyzvedl (prokázáno oznámením o odtahu vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne 9.6.2017 s dodejkou a výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 31.7.2017 s dodejkou). Do dne podání žaloby bylo vozidlo žalovaného zaparkováno na odstavném parkovišti žalobkyně. Nárok žalobkyně vůči žalovanému byl zčásti přiznán již rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6.6.2018, sp.zn. 18 C 158/2018, přičemž žaloba byla v tamní věci podána dne 15.11.2018 (prokázáno uvedeným rozsudkem). Za parkování uvedeného vozidla na odstavném parkovišti žalobkyně v období od 16.11.2018 do dne podání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 45 350 Kč (celkem 907 dní po 50 Kč), a to na základě nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den (prokázáno nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinným ke dni 1.4.2013). Žalovaný nesporuje, že žalobkyni dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 21.4.2020 s dodejkou). 4. Dle ust. § 59 odst. 2 písm. i) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, je zastupitelstvu hlavního města Praze vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách. 5. Podle ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále jen„ zák. č. 361/2000 Sb.“), je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 6. Na základě shora uvedených skutečností ve spojení s výše citovaným ustanovením zák. č. 361/2000 Sb. dospěl soud k závěru, že žalobkyně v rámci své činnosti vykonávané na základě zřizovací listiny Hlavního města Praha a v souladu s ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, provedla odtah shora specifikovaného osobního motorového vozidla žalovaného na jí provozované odstavné parkoviště. Vlastnické právo žalovaného k odtaženému vozidlu bylo prokázáno vyjádřením původního vlastníka vozidla, který byl uveden v kartě vozidle [SPZ] ode dne [datum] a kupní smlouvou ze dne [datum], dle které přešlo vlastnické právo k vozidlu na žalovaného dne [datum], tedy ještě před provedeným odtahem vozidla. Žalovaný žalobkyni za parkování vozidla ode dne 16.11.2017 do dne 10.5.2020 dluží částku 45 350 Kč. Žalovaný byl k vyzvednutí vozidla a úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván, nicméně do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil. 7. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 44 400 Kč až ode dne 29.4.2020 do zaplacení a z částky 950 Kč až ode dne 11.5.2020. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 814 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 3. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 992 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužné částky a výší (kapitalizovaného) příslušenství. V tomto případě šlo skutkově o velmi obdobný případ, pro které žalobkyně ve velkém množství žaloby podává, přičemž v dané věci bylo pouze částečně rozhodnuto v rámci řízení u jiného soudu. I v daném případě jde tedy fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.