28 C 481/2020-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení předmětné částky z titulu smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 16. 6. 2016, jejíž nedílnou součástí je prohlášení, že se žalovaná seznámila a souhlasí s Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Předmětem smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a popřípadě jiné služby. V rámci smlouvy byl mezi [anonymizováno] a žalovanou sjednán také pronájem přijímacího zařízení, modemu DAWN GATEWAY HDD DMC7002KLG (SN: [číslo] [příjmení]: [anonymizováno]) (dále jen„ zařízení“). Žalovaná nehradila řádně a včas poskytované služby, čímž došlo k porušení jejích povinností ze smlouvy, žalobkyně tak využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 9. 1. 2017. Dle čl. 7 VOP je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobkyně nejpozději do 14 dnů od data ukončení Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila žalobkyni zařízení řádně a včas, požaduje žalobkyně po žalované smluvní pokutu 5 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno 18. 3. 2019. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínána jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak žalobkyní, avšak dlužnou částku neuhradila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se mimo jiné písemně zavázala poskytnout žalované zařízení (zjištěno ze smlouvy) a žalovaná se jako uživatel dle obchodních podmínek, písemně zavázala žalobkyni po ukončení smlouvy jej nejpozději do 14 dnů vrátit (zjištěno z obchodních podmínek čl. 7 4.). V obchodních podmínkách bylo sjednáno, že pokud žalovaná jako uživatel zařízení žalobkyni nevrátí včas nebo v pořádku, je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč (zjištěno z obchodních podmínek, čl. 7 a ceníku žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované odstoupení od smlouvy na poslední známou adresu, v níž žalovanou zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne 9. 1. 2017). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019) Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019). Žalované byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2020). 4. Soud věc posoudil dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdy strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva dle shora citovaného § 1746 odst. 2 obč. zák., jejíž součástí byla i smlouva o pronájmu shora uvedeného zařízení podle § 2201 a násl. obč. zák. Žalovaná nesplnila povinnost zařízení vrátit, využila žalobkyně práva domáhat se po žalované smluvní pokuty v žalované částce (§ 2048 a násl. obč. zák.). Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanou uznal povinnou k úhradě požadované částky 5 000 Kč. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 6. Celkové náklady žalobce ve výši 1489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalované osobě, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.