7 C 44/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 261 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo. Žalobce obdržel informaci od [stát. instituce], že žalovaný je zapsán jako vlastník/provozovatel uvedeného vozidla. Žalovaný neměl v období od 21. 6. 2019 do 22. 8. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 63 dní nepojištěno. Žalobci proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Výše příspěvku se stanoví součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla (v tomto případě 47 Kč) počtem dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, žalobce má dále nárok na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Žalobce vyzval žalovaného, aby příspěvek uhradil, žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka zahrnuje příspěvek ve výši 2 961 Kč a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k výzvě dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřil, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 3 261 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobce. Z informací, které má žalobce k dispozici od pojišťoven, zjistil, že vozidlo [registrační značka] nebylo v období 21. 6. 2019 do 22. 8. 2019 pojištěno, předpis pro toto období činí 3 261 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 20. 11. 2019). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně (zjištěno z upomínky ze dne 30. 1. 2020 a ze dne 12. 3. 2020). 4. Dle ust. § 4 odst. 1 věta prvá zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“) jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč). Podle ust. § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (podle ust. § 2a vyhlášky činí výše nákladů [název] [] pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč). 5. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 výše o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto mu vznikla povinnost uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 63 dnů, přičemž sazba poplatku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 činí částku 47 Kč za každý den, kdy byla porušována povinnost, celkem tedy výše poplatku činí částku 2 961 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 3 261 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona činí 4 559 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spoj. s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný žalobci částku v této výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. 6. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a dlužného období, po které není pojištění vozidla sjednáno. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.