18 C 18/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky jistiny 50 000 Kč spolu s příslušenstvím (složeným z kapitalizovaného úroku od 1. 4. 2021 do 1. 7. 2021 ve výši 2 383,73 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 7. 2021 do 30. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení) s odůvodněním, že s žalovanou dne 30. 11. 2020 uzavřela rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. 1 k rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu do výše 50 000 Kč. Čerpání kontokorentu bylo žalované umožněno, před tím žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla povinna poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku splácet, což však nečinila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2. 7. 2021, neuhrazena zůstává žalovaná částka s příslušenstvím (rozepsaným výše). Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Maďarska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli dne 30. 11. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet a spořicí účet. Rámcová smlouva se řídí právním řádem České republiky. Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly mj. obchodní podmínky, ceník, podmínky a přehled cen pojištění (rámcová smlouva [číslo]). Žalovaná požádala dne 30. 11. 2020 o kontokorent do úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla svůj průměrný měsíční příjem 35 000 Kč plynoucí ze zaměstnání, kde je zaměstnána se smlouvou na dobu neurčitou (žádost). V databázi BRKI neměla žalovaná negativní záznam, nebyly u ní zjištěny žádné blokované kontrakty (výpis z registrů). Dne 30. 11. 2020 uzavřela žalovaná se žalobkyní dodatek č. 1 k rámcové smlouvě [číslo] na základě kterého jí byl poskytnut kontokorentní úvěr na jejím běžném účtu do výše 50 000 Kč, tj. oprávnění přečerpat prostředky na běžném účtu, žalovaná se úvěr zavázala průběžně splácet včetně úroku ve výši 18,9 % ročně (dodatek č. 1 k rámcové smlouvě [číslo]). Žalobkyně měla v případě porušení smlouvy žalovanou právo žalovanou upozornit na její prodlení s plněním některé z jejích povinností a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání jejího dluhu, dále prohlásit kontokorent ihned za splatný a požadovat jeho předčasné splacení (podmínky pro používání kontokorentu). Měsíční poplatek za službu opravňující k výběru ze všech bankomatů na světě činil 100 Kč (ceník). 6. Žalovaná kontokorent průběžně čerpala v období od 16. 12. 2020 do 31. 1. 2021, až dosáhla úvěrového limitu 50 000 Kč, poté došlo k částečné úhradě kontokorentu, nicméně ke dni 2. 7. 2021 žalovaná opět dosáhla úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč, ke dni 12. 8. 2021 činil záporný zůstatek na účtu žalované - 962,42 Kč a kapitalizovaný úrok 2 383,73 Kč (přehled čerpání a splácení kontokorentu). Záporný zůstatek na účtu žalované - 962,42 Kč sestává ze dvou poplatků po 300 Kč účtovaných dne 11. 5. 2021 a dne 31. 5. 2021 jako účelně vynaložené náklady na vymáhání, poplatku 100 Kč účtovaného dne 30. 4. 2021 za výběry hotovosti z bankomatů a záporného zůstatku - 262,42 Kč (výpis z účtu). Své náklady za 20 dní vymáhání dluhu žalobkyně vypočetla na částku 592,20 Kč sestávající ze mzdových nákladů, nákladů na software a hardware a poštovné, nicméně svým klientům účtuje pouze částku 300 Kč (přehled nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu). Z důvodu nesplácení žalobkyně dluh žalované z kontokorentu zesplatnila a vyzvala žalovanou k plnění celkové dlužné částky v žalované výši (výzva k zaplacení dluhu – předžalobní výzva ze dne 2. 7. 2021), výzva byla žalované odeslána dne 8. 7. 2021 (podací arch). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Maďarsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z rámcové smlouvy. 9. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 10. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený rámcovou smlouvou, na základě které žalobkyně zřídila pro žalovanou mimo jiné běžný účet. Následně účastnice dodatkem k rámcové smlouvě uzavřely smlouvu o kontokorentu ve smyslu § 2665 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. a zákonem o spotřebitelském úvěru, v souladu s touto smlouvou umožnila žalobkyně žalované přečerpat prostředky na jejím běžném účtu. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládal § 86 odst. 1 ZoSÚ. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla tím, že jí umožnila čerpat prostřednictvím běžného účtu finanční prostředky, ač pro to na účtu žalovaná neměla dostatek peněžních prostředků, žalovaná se však dostala do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru včetně záporného zůstatku na běžném účtu, na smluvní úrok podle § 2935 o. z. kapitalizovaný ode dne prodlení žalované se splácením do dne 1. 7. 2021 a dále úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 7. 2021 do 30. 7 2021 a smluvní úrok upravený dle § 122 odst. 4 ZoSÚ ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 50 000 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. 15. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého