24 C 64/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 11. 12. 2020 ve znění doplnění ze dne 6. 8. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 830 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 15. 5. 2014, pojistným stanoveným ve výši 1 904 Kč a splatným ročně. Pojistné bylo v souladu s všeobecnými podmínkami navýšeno na částku 2 100 Kč ročně. Pojistná smlouva byla ukončena dne 3. 9. 2019 z důvodu neuhrazení pojistného splatného dne 15. 5. 2019. Žalovaný pojistné pravidelně několik let od počátku pojištění hradil z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalobce požaduje zaplacení dlužného pojistného za období od 15. 5. 2019 do 3. 9. 2019 ve výši 630 Kč a dále poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě prostřednictvím opatrovníka vyjádřil tak, že pojistná smlouva je neplatná, neboť je neurčitá co do identifikace pojištěného vozidla a je uzavřena v jazyce, který žalovaný neovládá, proto navrhl žalobu zamítnout. 3. Zdejší soud předně dovodil svou mezinárodní pravomoc (příslušnost) v této věci v souladu s článkem 14 Nařízením evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) použitelné na řízení zahájená po 10.1.2015, podle kterého může pojistitel žalovat u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. Žalovaný (občan Francie) má na území ČR povolen přechodný pobyt do 7. 3. 2022, poslední adresu platného pobytu v ČR na adrese uvedené v záhlaví měl platnou pouze do 31.8.2013. Soud proto dále vyšel z v tomto směru ustálené judikatury SDEU, jakož i na tuto problematiku stále aplikovatelné judikatury NS ČR (např. usnesení z 25.6.2014 sp.zn. 30 Nd 25/2014) stanovenící, že pravomoc a příslušnost rozhodnout o žalobě směřující proti žalovanému, má členský stát, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného, a to za situace, kdy soud provedl veškerá dostupná pátrání po faktickém pobytu žalovaného, ten se mu však nepodařilo zjistit, zároveň však nedisponoval žádnými průkaznými indiciemi, které by umožňovaly dojít k závěru, že žalovaný má současné bydliště mimo EU. Cílem citovaného nařízení EU je přitom mimo jiné umožnit žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, jakož i umožnit žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Smyslu nařízení se tedy nepříčí, pokud dle něj bude určena příslušnost i za situace, kdy žalovaný prokazatelně měl poslední známé bydliště na území státu EU (zde konkrétně na adrese uvedené v záhlaví v obvodu zdejšího soudu), svému smluvnímu partnerovi před skončením smluvního vztahu změnu svého bydliště neoznámil, aktuálně je přes všechna pátrání neznámého pobytu, ale současně nebyly zjištěny žádné indicie osvědčující, že by měl bydlet mimo území EU. Zdejší soud proto uzavřel, že je ve věci mezinárodně příslušný dle posledního známého bydliště žalovaného ve smyslu čl. 4 bod 1, respů. čl. 14 nařízení Brusel I bis. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle § 84 a § 85 o.s.ř. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalovaný má francouzskou státní příslušnost, na území ČR má povolen přechodný pobyt občana EU za účelem zaměstnání od 8. 3. 2012 do 7. 3. 2022, přičemž od 29. 11. 2011 do 31. 8. 2013 byl hlášen na poslední platné adrese trvalého pobytu - [adresa žalovaného], dříve (od 29. 11. 2011) byl zaměstnán u [právnická osoba] (zjištěno z výpisu lustrace ISZR, sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 3. 3. 2021). 6. Žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 14. 5. 2014 pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla (dále jen„ pojistná smlouva“), a to s účinností od 15. 5. 2014 na dobu neurčitou, s pojistným ve výši 1 904 Kč splatným ročně. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, žalovaný vystupoval jako vlastník i provozovatel vozidla, vozidlo bylo v pojistné smlouvě specifikováno mj. registrační značkou, VIN kódem a číslem technického průkazu, smlouva byla uzavřena v českém jazyce. Před uzavřením smlouvy by žalovaný seznámen s všeobecnými pojistnými podmínkami (zjištěno z pojistné smlouvy [číslo]). Dle článku 4 všeobecných pojistných podmínek má žalobce právo upravit nově výši pojistného na další pojistné období ve vyjmenovaných případech; pokud žalovaný se změnou výše pojistného nesouhlasí, může nesouhlas projevit do jednoho měsíce ode dne, kdy se o změně dozvěděl. V případě prodlení žalovaného s placením pojistného, má žalobce vedle práva na zaplacení úroku z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s upomínáním a uplatňováním pohledávky; poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění činí 200 Kč. Dle článku 8 všeobecných pojistných podmínek se písemnost doručuje mj. s využitím provozovatele poštovních služeb na poštovní adresu mj. uvedenou v pojistné smlouvě, takto doručovaná písemnost je doručena dnem dojití, v pochybnostech se má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání; druh písemnosti určuje odesílatel (zjištěno z všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, sazebníku poplatků). Roční pojistné za období od 15. 5. 2019 do 14. 5. 2020 činilo 2 100 Kč a bylo splatné 15. 5. 2019 (zjištěno z přehledu k výročí pojištění ze dne 6. 3. 2019). Pojistné bylo žalovaným v ujednané výši hrazeno, k úhradě pojistného došlo dne 15. 5. 2014, 11. 5. 2015, 16. 5. 2016, 4. 7. 2017 a 21. 5. 2018, přičemž dne 14. 5. 2018 a dne 14. 5. 2019 byla uhrazena částka 2 100 Kč (zjištěno z přehledu předpisů a plateb), a to z účtu (již aktuálně zrušeného) vlastněného žalovaným (prokázáno sdělením [peněžní ústav] z 16.9.2021). 7. Pojistná smlouva zanikla dnem 2. 9. 2019 z důvodu neuhrazení sjednaného pojistného (zjištěno z informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 15. 9. 2019). Pojistné za období od 15. 5. 2019 do 2. 9. 2019 (kdy došlo zániku pojistné smlouvy) činilo 630 Kč a nebylo uhrazeno (zjištěno z přehledu předpisů a plateb). 8. Žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzval (zjištěno z upomínky ze dne 13. 7. 2019, informace o nedoplatku pojistného po zániku pojistné smlouvy ze dne 19. 10. 2019, předžalobní upomínky ze dne 10. 6. 2020 včetně podacího archu). 9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. 10. Podle ust. § 2758 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 11. Podle ust. § 2782 odst. 1 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14. 5. 2014 pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 o.z., na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému plnění v případě pojistné události a žalovaný se za to zavázal platit dohodnuté pojistné. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž v pojistné smlouvě bylo předmětné vozidlo dostatečně určitě specifikováno podrobnými údaji včetně zejména zcela jedinečného VIN kódu vozidla (a RZ, číslem technického průkazu). Počátek pojištění byl sjednán ke dni 15. 5. 2014, výše pojistného činila částku 1 904 Kč s roční splatností (prokázáno pojistnou smlouvou). V souladu s článkem 4 všeobecných pojistných podmínek došlo v průběhu trvání pojistné smlouvy k navýšení pojistného na částku 2 100 Kč (prokázáno přehledem předpisů a plateb). 13. Soud proto nevešel na námitku žalovaného, že vozidlo nebylo v pojistné smlouvě dostatečně specifikováno, neboť pojistnou smlouvou samotnou (viz výše) bylo prokázáno, že vozidlo v ní bylo dostatečně podrobně specifikováno mj. i VIN kódem a číslem technického průkazu. 14. Soud dále nevešel ani na námitku žalovaného, že smlouva byla sepsána v jazyce, kterému žalovaný nerozumí. V řízení sice bylo prokázáno, že žalovaný je francouzské státní příslušnosti, avšak v ČR měl povolen přechodný pobyt občana EU za účelem zaměstnání již od 8. 3. přičemž od 29. 11. 2011 byl v České republice zaměstnán u [právnická osoba] (jak plyne z výpisu z ISZR a sdělením Ministerstva vnitra ze dne 3. 3. 2021), z provedených důkazů tak nijak nevyplynulo, že by žalovaný nerozuměl českému jazyku a tím pádem nerozuměl ani obsahu uzavřené pojistné smlouvy, naopak žalovaný v ČR již dlouhodobě před uzavřením dané pojistné smlouvy pobýval a byl zde zaměstnán (v [právnická osoba]) lze tedy důvodně předpokládat, že českému jazyku alespoň na běžné komunikační úrovni rozuměl. Kromě toho pojistné dle předmětné pojistné smlouvy ve sj