28 C 492/2020-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 428,37 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 22. 4. 1996, součástí této smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky [obec] [anonymizováno] (dále jen„ Obchodní podmínky“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent) umožňující žalovanému čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu, přičemž limit kontokorentu byl dle čl. 1 smlouvy sjednán ve výši 10 000 Kč, následně byl pak navýšen na 25 000 Kč. Kontokorent byl poskytován k sporožirovému účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl rovněž povinen platit žalobkyni roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení žalobkyně 14% p.a. s tím, že výše úrokové sazby se mohla měnit, a to v závislosti na výši referenční úrokové sazby zveřejněné v [právnická osoba] o úrokových sazbách, když žalobkyně byla vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce oprávněna připsat splatné úroky k jistině kontokorentu. Ke změnám úrokové sazby došlo dne 1. 2. 1999 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 14,50 % p.a.; dále dne 1. 2. 2000 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 14,00 % p.a.; dále dne 1. 2. 2002 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 13,70 % p.a.; dále dne 7. 8. 2002 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 13,40 % p.a.; dále dne 1. 5. 2003 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 12,90 % p.a; dále dne 1. 10. 2004 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 13,90 % p.a.; dále dne 1. 10. 2005 prostřednictvím platného Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 15,90 % p.a.; dále dne 4. 8. 2008 prostřednictvím Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 17,90% p.a.; dále dne 1. 9. 2009 prostřednictvím Oznámení o úrokových sazbách, když byla úroková sazba nově stanovena na 18,90 % p.a. Žalovaný se též zavázal (čl. 2 smlouvy), že sjednaných úroků uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. V souladu s čl. 3 smlouvy se žalovaný zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru, a zároveň se dle čl. 5 Smlouvy žalovaný zavázal celou výši kontokorentu splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. V případě porušení podmínek dle čl. 3 nebo čl. 5 smlouvy docházelo k vzniku nepovoleného debetního zůstatku, ze kterého byla žalobkyně od počátku jeho vzniku oprávněna požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný své povinnosti neplnil, když neuhradil celou výši kontokorentu do stanoveného dne splatnosti, žalobkyně proto využila svého práva dle smlouvy, ukončila možnost dalšího čerpání kontokorentu a zesplatnila celou pohledávku ke dni 1. 2. 2020. Ke dni zesplatnění činila pohledávka celkem 7 718,56 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 4. 1996 uzavřena smlouva o úvěru na sporožirovém účtu (dále jen jako„ smlouva“), jíž byl žalovanému na jeho běžném účtu vedeném žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu a zaplatit úrok dle oznámení žalobkyně a dále ceny za služby spojené s vedením kontokorentu podle podmínek stanovených sazebníkem žalobkyně. Touto smlouvou, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a žalobkyně sazebník žalobkyně, se žalovaný zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Žalobkyně byla přitom oprávněna smlouvu vypovědět s okamžitou účinností ke dni doručení výpovědi, pokud majitel účtu poruší sjednané podmínky, v takovém případě je kontokorent splatný ke dni skončení smluvního vztahu (prokázáno smlouvou o sporožirovém účtu, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, sazebníku). Jelikož se žalovaný porušil uhradit celou výši kontokorentu do stanoveného dne splatnosti, žalobkyně vypověděla smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné jistiny včetně příslušenství (zjištěno z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne). Běžná úroková sazba žalobkyně pro kontokorent činí od 1. 9. 2009 výši 18,90 % ročně (zjištěno z oznámení o úrokových sazbách ze dne 1. 9. 2009 a ze sazebníku poplatků). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, což nesporuje. 5. Zákony č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a č. 513/1991, obchodní zákoník, byly zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a dle zák. č. 513/1991, obchodní zákoník. 6. Dle ust. § 708 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se smlouvou o běžném účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle ust. § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (ust. § 497 a násl. obch. zák.). Podle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 7. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na sporožirovém účtu dle ust. 497 a násl. obch. zák., neboť žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému na sporožirový účet vedený žalobkyní, čerpání úvěru až do výše 25 000 Kč, přičemž žalovaný se v souladu s ust. § 711 obch. zák. ve spojení s ust. § 497 obch. zák. zavázal tuto částku splatit společně s úrokem z úvěru ve výši dle oznámení žalobkyně a s dalšími poplatky dle ceníku žalobkyně, a to nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání úvěru. Jelikož žalovaný porušil povinnost uhradit celou výši kontokorentu do stanoveného dne splatnosti, žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což však žalovaný neučinil. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství nezaplatil, soud mu tuto povinnost v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními a smluvními ujednáními uložil. O příslušenství přitom rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodní věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dlužnou částku do dnešního dne nesplni