7 C 42/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 070 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nezaplacených vyúčtování na základě účastnické smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([název]) a žalovaným. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikace (zejména tzv. služby třetích stran). Žalovaný za poskytnuté služby řádně neplatil, celkem neuhradil částku 5 070 Kč a úrok z prodlení od 25. 8. 2016. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k výzvě dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřila, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a další služby, které si strany sjednají, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu (zjištěno z účastnické smlouvy ze dne [datum] včetně nastavení služeb). Žalobce žalovanému poskytnuté služby řádně vyúčtovával, žalovaný však nezaplatil celkem částku 5 070 Kč (zjištěno z faktur [číslo]). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky). 4. Dle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 5. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění do 12. 1. 2018 (dále jen„ zákon o platebním styku“) je platební službou také provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 6. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat pro žalovaného služby elektronických komunikací a rovněž platební služby dle ust. § 3 odst. 1 písm. g) zák. o platebním styku. Právní předchůdce žalobce žalovanému služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran řádně vyúčtoval, avšak žalovaný tato vyúčtování neuhradil, přičemž nezaplatil celkem částku 5 070 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil dle ust. § 1879 o. z. na žalobce, proto žalovanému soud uložil, aby shora uvedenou částku zaplatil žalobci. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost dlužných částek vyplývá z jednotlivých faktur. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.