7 C 77/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 675 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 2. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobce jej dle shora cit. zákona zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobcem informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný tedy dluží žalobci ke dni podání žaloby částku 675 Kč s příslušenstvím. Dluh žalovaného je specifikován následovně: za rok 2019 měsíc 09 předpis poplatku 135 Kč z toho neuhrazeno 135 Kč, za rok 2019 měsíc 10 předpis poplatku 135 Kč z toho neuhrazeno 135 Kč, za rok 2019 měsíc 11 předpis poplatku 135 Kč z toho neuhrazeno 135 Kč, za rok 2019 měsíc 12 předpis poplatku 135 Kč z toho neuhrazeno 135Kč, za rok 2020 měsíc 01 předepsán poplatek 135 Kč z toho neuhrazeno 135 Kč. Součet nezaplacených předpisů poplatku tak činil 675 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Na toto však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 3. Žalovaný uvedl, že dlužnou částku 675 Kč uhradil. 4. Jednotlivá skutková tvrzení má soud prokázána z: Dne 23.4.2019 vyzval žalobce žalovaného k přihlášení poplatníka [anonymizováno] (prokázáno výzvou ze dne 23.4.2019 vč. doručenky). Dne 28.8.2019 bylo žalovanému oznámeno, že byl zařazen do evidence poplatníků a vyzván k placení příspěvku ve výši 135 Kč měsíčně (prokázáno písemnou informací o zařazení do evidence poplatníků). Žalovaný byl o zaplacení dlužné částky 675 Kč vyzván (prokázáno výzvou k zaplacení). Žalovaný dne 18.1.2021 uhradil částku 675 Kč (prokázáno poštovní poukázkou C). 5. Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalobce zařadil žalovaného do evidence poplatníků. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil dlužné částky až dne 18.1.2021 (tj. po podání žaloby). Žalobce však na úhradu dlužných částek žalovaným nereagoval a se žalobou nedisponoval. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl. 8. Protože žalovaný však byl v prodlení se zaplacením dlužné částky, přiznal výrok II. žalobci úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 60,29 Kč, když žalobce více nepožadoval. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal. Žalovaný sice dlužnou částku uhradil až po podání žaloby, avšak žalobce na toto nikterak nereagoval a se žalobou nedisponoval. 10. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.