11 C 137/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 397,66 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 54 679 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu žalovaného žalobcem tak, že za žalovaného uhradil částku odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr hradit ve splátkách po 2 734 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17. 6. 2019. Úroková sazba činí 18,16 %. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobce požadoval také smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splátky, s jejímž zaplacením se dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 185,40 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, což neučinil, proto dopisem ze dne 25. 5. 2021 žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil a dluh žalovaného ve výši 25 397,66 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 24 703,82 Kč, úroků ve výši 508,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 185,40 Kč. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ale nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54 679 Kč formou úhrady zboží a žalovaný se zavázal tuto částku splácet měsíčními splátkami po 2 731 Kč. Roční úroková sazba činila 18,16 % Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činí 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že příjmy jeho domácnosti činí 43 873 Kč, náklady na bydlení 13 000 Kč a další závazky 5 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil a učinil úvěr splatným ke dni 25. 5. 2021, neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru, k tomuto dni činila dlužná částka 25 398 Kč (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy). Ke dni 18. 5. 2021 činila dlužná částka 25 397,66 Kč, z toho úroky činily 508,44 Kč a smluvní pokuta 185,40 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, z toho jistina ve výši 24 703,82 Kč, úroky ve výši 508,44 Kč, smluvní pokuta ve výši 185,40 Kč (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 3. 2022). 4. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce poskytl žalovanému částku 54 679 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami, což nečinil. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a žádá zaplacení zbývající dlužné částky 25 397,66 Kč. 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 6. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 54 679 Kč, což také učinil, a žalovaný se zavázal tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 731 Kč. Žalovaný přitom v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. Žalobce ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti neuvedl (a tedy ani nedoložil) ničeho. 8. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného pak soud dospěl k závěru, že tuto žalobce prověřoval, a to zejména na základě sdělení žalovaného, že příjmy jeho domácnosti činí 43 873 Kč a výdaje uvedl pouze ve výši 18 000 Kč, přičemž tyto výdaje zahrnují náklady na bydlení ve výši 13 000 Kč. Žalobce dále sdělil, že do výdajů započítal také deklarovanou sumu ostatních pravidelných nákladů (jídlo, ošacení, obuv, dopravné atd.), finanční závazky ověřené v registru SOLUS a splátku úvěru. Žalobce příjem deklarovaný klientem ověčil proti tabulce předpokládaných příjmů a nezjistil nekonzistenci i přes to, že žalobce požadoval po žalovaném doložit výši svého příjmu přiznáním k dani z příjmů právnických osob. Žalobce dále učinil dotaz do registru SOLUS (s negativním výsledkem), databázi ARES, CEE a insolvenčním rejstříku, kdy žalobce nezjistil žádné negativní skutečnosti, které by vzbuzovaly důvodnou pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, a to zejména s ohledem na příjmy domácnosti žalobce. 9. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, což vyplývá z výpisu z jeho úvěrového účtu, žalobce proto od smlouvy odstoupil dle ust. § 2001 o. z. a vyzval žalovaného k úhradě celé zbývající dosud nezaplacené části úvěru. Dlužná částka činila ke dni 18. 5. 2021 celkem 25 397,66 Kč a sestávala rovněž z úroků ve výši 508,44 Kč a smluvní pokuty ve výši 185,40 Kč. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval, přičemž výše dlužné částky vyplývá z výpisu z jeho úvěrového účtu (smluvní pokuta dle ust. § 2048 o. z. a pojištění byly ujednány ve smlouvě o úvěru). Jelikož žalovaný žalobci dosud žalovanou částku nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost dlužné částky vyplývá z oznámení o odstoupení od smlouvy. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 996 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Pro úplnost soud konstatuje, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů spojených s podáním ze dne 22. 6. 2022, neboť tvrzení o tom, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalobce, měla být obsažena již v žalobě. 12. Celkové náklady žalobce ve výši 2 448 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.