11 C 169/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 513 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalovaný byl dne 24. 2. 2019 kontrolován hlídkou Policie ČR v rámci silniční kontroly, přičemž mu byl zjištěn pozitivní nález na návykové látky ze skupiny amfetaminy/metamfetaminy. V souvislosti s lékařským vyšetřením žalovaného ve zdravotnickém zařízení vznikla žalobci povinnost hradit náklady s tím spojené. Žalobce uhradil za žalovaného částku ve výši 3 513 Kč, čímž došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení, žalovaný je proto povinen tuto částku žalobci zaplatit. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný byl dne 24. 2. 2019 podroben lékařskému vyšetření, kdy bylo zjištěno, že má pozitivní přítomnost látek metamfetaminu v krvi (zjištěno z oznámení o přestupku ze dne1. 3. 2019 a protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření), a to na žádost policie ČR (zjištěno z žádosti o vyšetření osoby ze dne 24. 2. 2019). Žalovaný byl přepraven k vyšetření hlídkou policie ČR, náklady na přepravu činily 119,09 Kč (zjištěno z vyúčtování nákladů). [nemocnice] vyúčtovala žalobci v souvislosti s vyšetřením žalovaného částku 2 728 Kč, 880 Kč, 92,72 Kč, 500 Kč a 223,26 Kč (zjištěno z faktury ze dne 28. 2. 2019), Žalobce vyúčtoval žalovanému celkem 3 513 Kč, a to za náklady na vyšetření praktickým lékařem, dopravu do zdravotního zařízení a vyšetření biologického materiálu (zjištěno z faktury ze dne 12. 4. 2019). Žalovaný byl vyzván k úhradě (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 10. 8. 2021 a doručenky). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný byl dne 24. 2. 2019 v rámci silniční kontroly zadržen hlídkou policie ČR, kdy v souladu s ust. § 21 odst. 1 zák. č. 65/2017 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon“) byl žalovaný příslušníkem Policie ČR vyzván ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření, přičemž následně mu byl v lékařském zařízení zjištěn pozitivní nález na návykové látky. V souladu s ust. § 24 odst. 2 a § 24 odst. 3 uvedeného zákona žalovanému vznikla povinnost za dopravu, vyšetření a ošetření zaplatit. Žalobce za žalovaného částku ve výši 3 513 Kč uhradil (včetně vynaložených nákladů na dopravu 119,09 Kč), avšak žalovaný mu nezaplatil ničeho, proto mu soud tuto povinnost uložil. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši žalované částky ve smyslu § 1968 o. z., přiznal soud žalobci také dle § 1970 o. z. úroky z prodlení ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci dvě náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 200 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužné částky a návykové látky. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.