11 C 174/2022-89 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 217,22 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 10. 2015. Ke dni 26. 11. 2015 žalovaný čerpal celkem částku 23 734 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté částky splácet splátkami po 5 % z dlužné částky spolu s úrokem 22,68 % ročně a pojištěním 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobce mu proto účtoval smluvní pokutu ve výši do 30. 11. 2016 8 % z dlužné splátky a od 1. 12. 2016 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaný se dále zavázal platit smluvní pokutu ve výši 158 Kč formou automatizovaných písemných upomínek. Žalobce od smlouvy odstoupil, s účinností ke dni 31. 10. 2017, dlužná částka k tomuto dni činil 7 217,22 Kč (z toho jistina 5 629,83 Kč, úrok 679,69 Kč, pojistné 149,70 Kč, náhrada nákladů za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 158 Kč). Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč s tím, že bude poskytnutou částku splácet splátkami po 5 % z poskytnuté částky měsíčně, se splatností k 17. dni v měsíci, úroková sazba činí 22,68 % ročně. Výše pojistného činí 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením úvěru činí 8 % ze splátky, poplatek za odeslání 1. upomínky 100 Kč a 2. upomínky 200 Kč (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 30. 10. 2015). Dle sazebníku poplatků činí smluvní pokuta počínaje 1. 12. 2016 0,1 % denně z částky v prodlení, náklady spojené s vymáháním činí 600 Kč (zjištěno ze sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů). Žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ, jeho měsíční příjem činí 28 000 Kč, na bydlení vynaloží měsíčně částku 5 000 Kč, za ostatní pravidelné finanční závazky 5 000 Kč, je rozvedený, bezdětný (zjištěno z dotazníku žalovaného). Žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil a učinil úvěr splatným ke dni 31. 10. 2017, neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru, k tomuto dni činila dlužná částka 23 734 Kč (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 22. 9. 2017). Ke dni 1. 2. 2021 činila dlužná částka 7 217,22 Kč, z toho jistina činila 5 629,83 Kč, úroky činily 679,69 Kč, pojistné 149,70 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 158 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného). Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení této částky (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 1. 2. 2021). 4. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 5. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z čerpané částky úvěru. Žalovaný přitom v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. 7. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného pak soud dospěl k závěru, že tuto žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému prověřoval, a to zejména na základě sdělení žalovaného, že jeho příjmy činí 28 000 Kč a výdaje uvedl pouze ve výši 10 000 Kč, přičemž tyto výdaje zahrnují náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč. Žalobce dále sdělil, že do výdajů započítal také deklarovanou sumu ostatních pravidelných nákladů (ošacení, obuv, ostatní životní potřeby atd.), finanční závazky ověřené v registru SOLUS a splátku úvěru. Žalobce příjem deklarovaný klientem ověřil proti tabulce předpokládaných příjmů a nezjistil nekonzistenci i přes to, že žalobce požadoval po žalovaném doložit výši svého příjmu přiznáním k dani z příjmů právnických osob. Žalobce dále učinil dotaz do registru SOLUS (s negativním výsledkem), databázi ARES, CEE, katastru nemovitostí a insolvenčním rejstříku, kdy žalobce nezjistil žádné negativní skutečnosti, které by vzbuzovaly důvodnou pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, a to zejména s ohledem na příjmy domácnosti žalovaného. 8. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, což vyplývá z výpisu z jeho úvěrového účtu, žalobce proto od smlouvy odstoupil dle ust. § 2001 o. z. a vyzval žalovaného k úhradě celé zbývající dosud nezaplacené části úvěru. Dlužná částka činila ke dni 1. 2. 2021 celkem 7 217,22 Kč a sestávala rovněž z úroků ve výši 679,69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 158 Kč. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval, přičemž výše dlužné částky vyplývá z výpisu z jeho úvěrového účtu (smluvní pokuta dle ust. § 2048 o. z. a pojištění byly ujednány ve smlouvě o úvěru). Jelikož žalovaný žalobci dosud žalovanou částku nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost dlužné částky vyplývá z oznámení o odstoupení od smlouvy. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a čtyřech náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to za úkony návrh ve věci samé, výzva k plnění a 2x vyjádření k výzvě soudu, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 400 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, datem odstoupení, popř. výzev k plnění, vymezením výše dlužných částek. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.