11 C 185/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 22 230 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o příspěvek z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka], jiný než podle písm. r), v době od 13. 11. 2020 do 25. 7. 2021 (255 dní), neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, ač k tomu byl povinen. Příspěvek za vozidlo činí 21 930 Kč, náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činí 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z informací, které má žalobce k dispozici od pojišťoven, zjistil, že vozidlo [registrační značka], druh nákladní automobil jiný než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 cm3, nebylo v období od 13. 11. 2020 do 25. 7. 2021 pojištěno, předpis pro toto období činí 22 230 Kč, z toho 300 Kč náklady na uplatnění práva, přičemž žalovaného vyzval, aby tuto částku zaplatil, neboť ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení (zjištěno z výzvy k zaplacení). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně (zjištěno ze 2 upomínek). 4. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný provozoval své shora uvedené vozidlo bez sjednaného povinného ručení po dobu 255 dní, proto vzniklo žalobci právo na úhradu příspěvku do garančního fondu v celkové výši 22 230 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“) neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto mu vznikla povinnost uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem. Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 255 dnů (částka 86 Kč dle § 2 odst. 1 písm. o) shora uvedené vyhlášky), kdy byla porušována povinnost, celkem tedy výše poplatků činí 21 930 Kč, přičemž náklady spojené s mimosoudním vymáháním činí dle § 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky činí 300 Kč, celkem tedy 22 230 Kč. Žalovaný žalobci částku v této výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost proto uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 890 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 2 342 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).