11 C 49/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 95 526 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce zjistil, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], je evidováno jako provozované, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 01.09.2019 do dne 31.12.2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobci proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 31.842,00 Kč a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobce dále zjistil, že žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl u shora uvedeného vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti také v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020. Žalobci proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 31.581,00 Kč a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobce dále zjistil, že žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl u shora uvedeného vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti také v období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020. Žalobci proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 32.103,00 Kč a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, neboť vozidlo [VIN kód], nákladní automobil s hmotností nad 12 t, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019, předpis příspěvku za toto období činí 31 842 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 19. 8. 2020). Žalobce žalovaného upomínal k zaplacení upomínkou ze dne 25. 11. 2020 (zjištěno z upomínky ze dne 25. 11. 2020) a předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2021 a podacího archu ze dne 10. 11. 2021). 4. Dále žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, neboť vozidlo [VIN kód], nákladní automobil s hmotností nad 12 t, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020, předpis příspěvku za toto období činí 31 581 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 22. 10. 2020). Žalobce žalovaného upomínal k zaplacení upomínkou ze dne 3. 2. 2021 (zjištěno z upomínky ze dne 3. 2. 2021) a předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2021 a podacího archu ze dne 10. 11. 2021). 5. Dále žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, neboť vozidlo [VIN kód], nákladní automobil s hmotností nad 12 t, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020, předpis příspěvku za toto období činí 32 103 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 7. 1. 2021). Žalobce žalovaného upomínal k zaplacení upomínkou ze dne 15. 4. 2021 (zjištěno z upomínky ze dne 15. 4. 2021) a předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2021 a podacího archu ze dne 18. 11. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg 261 Kč. Žalobce vždy vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, náklady spojené s vymáháním pohledávky činí vždy 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spoj. s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný dlužné částky nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 777 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 4 940 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 bod 5. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 23 609,20 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).