11 C 8/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 62 104 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce zjistil, že motorové vozidlo, přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg, [registrační značka], je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 92 dní nepojištěno, dále vozidlo – nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka] v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020, tedy 92 dní, dále přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg, [registrační značka], v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020, tedy 92 dní, a dále vozidlo – nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020, tedy 92 dní. Žalobci proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí celkem 62 104 Kč (6 440 Kč, 24 012 Kč, 6 440 Kč a 24 012 Kč) a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 4x 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 24 012 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobce. Z informací, které má žalobce k dispozici od pojišťoven, zjistil, že vozidlo [registrační značka], nákladní automobil s hmotností nad 12 t, nebylo v období 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 18. 2. 2021), dále k úhradě částky 6 440 Kč, neboť vozidlo [registrační značka], přípojné vozidlo nad 10 t, nebylo pojištěno v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 18. 2. 2021), dále k úhradě částky 24 012 Kč, neboť vozidlo [registrační značka], nákladní automobil s hmotností nad 12 t, nebylo v období 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 4. 3. 2021), dále k úhradě částky 6 440 Kč, neboť vozidlo [registrační značka], přípojné vozidlo nad 10 t, nebylo pojištěno v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 18. 2. 2021). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně (zjištěno ze čtyř upomínek). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. v) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg ve výši 70 Kč a dále dle písm. q) pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg ve výši 261 Kč). Vozidla žalovaného byla provozována bez pojištění po dobu 92 dní, celkem tedy výše poplatku činí částky 2x 6 440 Kč (přípojná vozidla) a 2x 24 012 Kč (2x nákladní automobil). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona činí 60 904 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 4x 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spoj. s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný žalobci částku v této výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 485 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 4 663 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.