17 C 257/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 024 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky, využil dne 1. 8. 2021 přepravních služeb právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] směr [obec] [část obce]. Žalovaný, který se neprokázal platným jízdním dokladem, byl vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne 1. 8. 2021 cestoval na trase [obec] [obec] a [obec] [část obce] bez platného cestovního dokladu vlakem žalobkyně [číslo]. Žalovaný byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč, přičemž za porušení přepravních podmínek mu byla vyčíslena přirážka ve výši 1 000 Kč (zjištěno z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 1. 8. 2021). Výše přirážky k jízdnému je stanovena v ceníku přirážek a smluvních poplatků (zjištěno z ceníku 6). Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále byl vyzván k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy ze dne 23. 2. 2022). 4. Podle ust. § 37 odst. 5 písm b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 5. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil 6. Žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu ve vlaku žalobkyně, přičemž neměl jízdní doklad a neuhradil jízdné na místě, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně (ust. § 2991 o. z.). Rovněž mu vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému v souladu se zákonem o drahách a ceníkem právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku ani přes výzvu, soud mu tuto povinnost uložil. Žalovaný se ocitl v prodlení se splácením dluhu a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 024 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.