17 C 348/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 59 024 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 4. 11. 2020, na základě které byl žalovaný odběratelem elektřiny. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když řádně neuhradil vyúčtování spotřeby elektřiny v plné výši, které mu bylo vyúčtováno fakturou [číslo] splatnou dne 7. 7. 2021 znějící na částku 45 882 Kč a fakturou [číslo] splatnou dne 1. 11. 2021 znějící na částku 40 142 Kč, avšak uhradil pouze 27 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za tyto dodávky platit žalobkyni smluvní ceny (zjištěno ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka]). Za spotřebovanou elektřinu vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] na základě které po žalovaném požadovala nedoplatek ve výši 18 882 Kč splatný dne 7. 7. 2021. Žalobkyně vystavila žalovanému konečnou fakturu za elektřinu, na základě které požadovala po žalovaném uhrazení částky 59 024 Kč se splatností dne 1. 11. 2021 (zjištěno z faktur). Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky výzvou ze dne 23. 6. 2022. Podle ust. § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny ve smyslu cit. ust. § 50 odst. 2 uvedeného zák. č. 458/2000 Sb., kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodanou elektřinu fakturou, kterou žalovaný neuhradil, a proto mu soud s ohledem na ust. § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. uložil povinnost žalovanou částku uhradit. Žalovaný se ohledně vzniklého nedoplatku ve výši 59 024 Kč ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit žalobkyni úroky z prodlení podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 552 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 952 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.