17 C 406/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 911 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 3. 3. 2020, na základě které byl žalovaný odběratelem elektřiny. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když řádně neuhradil vyúčtování spotřeby elektřiny v plné výši, které mu bylo vyúčtováno fakturou [číslo] splatnou dne 8. 1. 2021 znějící na částku 23 300 Kč a [číslo] splatnou dne 11. 1. 2021 znějící na částku 11 Kč, avšak uhradil pouze 14 400 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za tyto dodávky platit žalobkyni smluvní ceny (zjištěno ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/767978, ve znění jejího dodatku). Za spotřebovanou elektřinu vystavila žalobkyně žalovanému konečnou fakturu [číslo] splatnou dne 11. 1. 2021 na částku 8 911 Kč (zjištěno z faktury). Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky výzvou ze dne 19. 8. 2021. Podle ust. § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny ve smyslu cit. ust. § 50 odst. 2 uvedeného zák. č. 458/2000 Sb., kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodanou elektřinu fakturou, kterou žalovaný neuhradil, a proto mu soud s ohledem na ust. § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. uložil povinnost žalovanou částku uhradit. Žalovaný se ohledně vzniklého nedoplatku ve výši 8 911 Kč ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit žalobkyni úroky z prodlení podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.