17 C 417/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 290 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které žalovaný užíval na smluvně vymezenou dobu počítač MacBook Air 13, za což se žalovaný zavázal platit sjednaný poplatek. Po uplynutí doby byl žalovaný povinen počítač vrátit, což neučinil a žalobkyně tak má právo na zaplacení hodnoty přístroje ve výši 28 990 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje částku 300 Kč jako náklady spočívající s uplatněním pohledávky, které vyčíslila dle ceníku služeb žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalovaný požádal o účast v programu„ [anonymizována tři slova]“ právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a jeho žádost byla dne 19. 10. 2016 schválena (zjištěno ze snímku programu právního předchůdce žalobkyně). Za účast v programu žalovaný uhradil právnímu předchůdci částku 1 490 Kč (zjištěno z faktury). Z podmínek programu bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vrátit počítač nejpozději v den skončení smlouvy (čl. 7). V případě, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně počítač nevrátí, byl právní předchůdce oprávněn požadovat po žalovaném úhradu hodnoty počítače (čl. 7). Za nevrácení počítače byla žalovanému vystavena faktura č. 2182419142 znějící na částku 28 990 Kč, splatná dne 2. 6. 2018. Žalobkyně a její právní předchůdce uzavřeli dne 22. 7. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2020 a žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě částky 28 990 Kč. Dle ceníků nákladů žalobkyně vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení částky 300 Kč jako náklady za dílčí úkony spjaté s vymáháním pohledávky. Žalovaný byl k plnění předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2020, a to včetně úroků a nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ust. § 2201 odst. 2 o. z., kterou se žalobkyně zavázala pronajmout k užívání sjednaný počítač a žalovaný se zavázal platit sjednaný poplatek. Žalovaný však počítač ve stanovené lhůtě nevrátil, čímž právnímu předchůdci vzniklo právo na zaplacení jeho ceny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni ve smyslu ust. § 1879 o. z., která žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 29 290 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, soud mu ji uložil. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 624 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 172 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.