17 C 430/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 180 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný dne 31. 3. 2020 a 5. 4. 2020 využil u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu, za což mu vznikla povinnost zaplatit regulační poplatek. Regulační poplatek za první využití pohotovostní služby byl žalované vyúčtován daňovým dokladem znějícím na částku 90 Kč splatným dne 8. 4. 2020 a za druhé využití pohotovostní služby daňovým dokladem znějícím na částku 90 Kč splatným dne 13. 4. 2020. Žalovaný dluh písemně uznal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovanému bylo dne 31. 3. 2020 poskytnuto v zařízení žalobkyně pohotovostní ošetření, za které byl žalované vystaven daňový doklad znějící na částku 90 Kč se splatností dne 8. 4. 2020 (zjištěno z uznání dluhu ze dne 31. 3. 2020). Dále bylo žalovanému poskytnuto dne 5. 4. 2020 pohotovostní ošetření, za které byl žalovanému vystaven daňový doklad znějící na částku 90 Kč se splatností dne 13. 4. 2020 (zjištěno z uznání dluhu ze dne 5. 4. 2020). Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 4. Dle ust. § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. 5. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Žalovanému bylo poskytnuto pohotovostní ošetření v zařízení žalobkyně, čímž mu vznikla v souladu s ust. § 16a výše citovaného zák. č. 48/1997 Sb. povinnost zaplatit regulační poplatek za poskytnutí pohotovostní služby ve výši 90 Kč. Žalovaný svůj dluh uznal ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dosud částku v této výši nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost dlužné částky vyplývá z vystaveného daňového dokladu. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.