18 C 39/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 13. 1. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že dne 16. 8. 2021 omylem zaslal ze svého bankovního účtu částku ve výši 250 000 Kč na účet žalovaného (o tom, že se jedná o účet žalovaného, se dozvěděl od peněžního ústavu). Žalobce vyzval žalovaného k vrácení takto omylem zaslaných peněžních prostředků, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobce naposledy vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2021. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že zjistil, že mu na jeho účet, který nepoužívá, někdo zaslal finanční prostředky ve výši 250 000 Kč, avšak dotazem u peněžního ústavu nebylo zjištěno kým ani proč. Žalovaný proto ponechal tyto finanční prostředky na svém účtu a vyčkával, až se osoba, která mu je zaslala, ozve. Nikdo ho však nekontaktoval, předžalobní výzvu žalobce neobdržel. 3. Podáním ze dne 25. 2. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 250 000 Kč s tím, že žalovaný po podání žaloby dlužnou jistinu ve výši 250 000 Kč zaplatil. Žalobce však i nadále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 250 000 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobce učiněný před zahájením jednání ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako„ o. s. ř.“), částečně co do jistiny 250 000 Kč výrokem I. rozsudku zastavil. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Žalobce dne 16. 8. 2021 omylem poukázal na účet [číslo] částku 250 000 Kč a k jeho žádosti mu peněžní ústav sdělil, že vlastníkem účtu [číslo] je žalovaný, trvale bytem na adrese [adresa žalovaného] (sdělení identifikačních údajů klienta). Žalobce žalovaného vyzval prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2021 k zaplacení částky 250 000 Kč nejpozději do 17. 12. 2021 (předžalobní výzva), upomínka byla žalovanému odeslána dne 8. 12. 2021 (podací stvrzenka) a vrátila se zástupci žalobce jako nevyzvednutá dne 4. 1. 2022 (internetový výpis k podané zásilce). Žalovaný uhradil žalobci částku 250 000 Kč dne 31. 1. 2022 (výpis z účtu žalobce). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 8. V posuzované věci má tak soud za prokázané, že žalovaný se bezdůvodně obohatil, když získal peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč bez jakéhokoliv právního důvodu a tyto žalobci nevrátil ve stanovené lhůtě dle předžalobní upomínky, která byla žalovanému žalobcem zaslána na adresu jeho evidovaného pobytu dne 8. 12. 2021 a v souladu s domněnkou doby dojití dle § 573 o. z. doručena dne 13. 12. 2021 Finanční prostředky ve výši 250 000 Kč žalovaný žalobci zaplatil až po podání žaloby. Žalovaný se tak ode dne následujícího po marném uplynutí žalobcem stanovené lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení (17. 12. 2021) dostal do prodlení s plněním finanční částky, soud proto žalobci výrokem II. rozsudku přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 250 000 Kč ode dne následujícího po uplynutí stanovené lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení, tj. ode dne 18. 12. 2021, až do zaplacení, tj. do 31. 1. 2022. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení v celkové výši 8 511 Kč je pak odůvodněn podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), dle kterého by měl na plnou náhradu nákladů řízení právo žalobce, jelikož žalovaný zaplacením žalované částky po podání žaloby zavinil, že řízení bylo co do předmětu řízení zastaveno, avšak soud se rozhodl využít svého mimořádného oprávnění a nepřiznat zcela procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, ale pouze její část. V řízení totiž vyplynulo, že byť z právního hlediska na základě domněnky doby dojití byla žalovanému předžalobní výzva žalobce doručena, fakticky se s ní neseznámil, protože nevyzvednutá zásilka se vrátila zpět zástupci žalobce. V okamžiku, kdy byl žalovanému soudem doručen návrh a žalovaný měl možnost se seznámit s nárokem uplatněným proti němu žalobcem, žalovaný poslal obratem žalobci peněžní prostředky v celé výši zpět. Nelze opominout, že částku 250 000 Kč zaslal žalobce na účet žalovanému vlastním omylem, aniž by se o to žalovaný jakkoliv přičinil. Soud tak má za to, že by nebylo za takové situace spravedlivé přiznat žalobci plnou náhradu nákladů. Soud proto žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku sestávající ze zaplaceného nevráceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 10 % z odměny advokáta, která je tvořena: -) částkou 46 500 Kč, tj. odměnou za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění, částečné zpětvzetí ze dne 25. 2. 2022 a účast na jednání dne 3. 3. 2022, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 9 300 Kč, -) odměnou advokáta za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) cestovným zástupce žalobce ze sídla ([obec]) do sídla soudu ([obec]) a zpět na ústní jednání soudu dle § 13 AT v celkové výši 5 096,75 Kč (tj. za ujetí 752 km – cesta tam a zpět), a to dle předloženého technického průkazu vozidla a dle vyhl. č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě benzínu 5,6 l /100 km, ceně benzinu 37,10 Kč a sazbě základní náhrady za používání vozidla 4,70 Kč/km, -) dále z náhrady za čas promeškaný výše uvedenými cestami k jednání soudu a zpět dle § 14 AT v celkové výši 1 600 Kč (tj. 16 půlhodin po 100 Kč) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 10 416 Kč. Celkem tedy odměna za zastoupení advokátem činí 65 112,75 Kč a 10 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 6 511 Kč. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Výrokem IV. o vrácení zaplacené části soudního poplatku žalobci sníženého o 20 % soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.