18 C 44/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 10. 2021 domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jako pohledávky z titulu nezaplaceného jízdného, neboť žalovaná dne 17. 2. 2020 cestovala dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], bez platného jízdního dokladu a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 16 Kč, za což jí bylo uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná ani přes výzvu zástupkyně žalobkyně z dlužné částky ničeho nezaplatila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná cestovala dne 17. 2. 2020 autobusovou linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně a při přepravní kontrole se na výzvu kontrolora mezi stanicemi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v 13:16 hodin neprokázala platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán záznam opatřený podpisem žalované, totožnost žalované byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 16 Kč, výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 500 Kč. Dle čl. 10 smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně je cestující, který na vyzvání pověřené osoby dopravce při započetí a kdykoliv během přepravy, nebo v okamžiku vystoupení z vozidla MHD nepředložil platný jízdní doklad, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1500 Kč. Přirážka k jízdnému je splatná okamžitě po provedení přepravní kontroly, jejímž výsledkem je zjištění, že cestující neměl platný jízdní doklad. Dopisem datovaným 12. 3. 2021 odeslaným téhož dne oznámila žalobkyně žalované, že došlo k postoupení její pohledávky vůči právní předchůdkyni žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 8. 2020. Současně žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení jejího dluhu. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Tím, že žalovaná využila služeb městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. o. z. Žalovaná se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a byla proto povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu § 18a odst. 2 písm. c) zák. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve výši, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované uložena při přepravní kontrole pověřenou osobou povinnost zaplatit přirážku, jelikož splatnost nároku nastala téhož dne, kdy byla povinnost k jeho zaplacení uložena. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.