18 C 55/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako pohledávky z titulu nezaplaceného jízdného, neboť žalovaný dne 16. 3. 2021 nastoupil do vlaku [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], čímž v souladu se smluvními přepravními podmínkami pro veřejnou drážní osobní dopravu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně přepravní smlouvu a byl povinen zaplatit jízdné. Po započetí přepravy se žalovaný ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem, a proto pověřený zaměstnanec právní předchůdkyně žalobkyně sepsal Potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu a Oznámení o závadách a žalovaný byl vyzván, aby zaplatil jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného tarifu. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2021. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně z dlužné částky ničeho nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 16. 3. 2021 vlakem [číslo] provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a při přepravní kontrole se na výzvu průvodčího v úseku [obec] – [obec] [obec] v [údaj o čase] hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno hlášení [číslo] opatřené podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 18 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 000 Kč. Dle odst. 5 a odst. 5.1 smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu je přepravní smlouva o přepravě osob uzavřena a dochází k jejímu plnění nejpozději tím, že cestující nastoupí do dopravního prostředku nebo vstoupí do označeného prostoru, kde platí jízdní doklady ČD. Uzavřením přepravní smlouvy nebo zaplacením jízdního dokladu nebo souvisejícího cestovního dokladu vyjadřuje cestující souhlas s přepravními podmínkami vyhlášenými ve [anonymizováno], tarifními podmínkami vyhlášenými v tarifu [anonymizována dvě slova]. Dle ceníku, který je součástí tarifu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel účinného od 1. 1. 2021, činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení ve vlaku, 1 000 Kč. Dopisem datovaným 14. 9. 2021 odeslaným následujícího dne oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k postoupení jeho pohledávky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Současně žalobkyně tímto dopisem žalovaného vyzvala k zaplacení jeho dluhu. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravuje tento zákon mimo jiné podmínky pro provozování železničních drah, podmínky pro provozování drážní dopravy na nich, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Podle § 37 odst. 4 zákona o drahách je pověřená osoba mimo jiné oprávněna dle písm. a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, a dle písm. d) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odstavce 5 písm. b) je cestující povinen se prokázat na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému. Podle odstavce 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Tím, že žalovaný využil služeb drážní dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně, byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. o. z. Žalovaný se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a byl proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve výši, kterou dle odst. 6 téhož ustanovení stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému uložena při přepravní kontrole pověřenou osobou povinnost zaplatit přirážku, jelikož splatnost nároku nastala téhož dne, kdy byla povinnost k jeho zaplacení uložena. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 3 662 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) odměnou advokáta za 4 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /) za úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění a doplnění žaloby na výzvu soudu), přičemž podle § 14b odst. 1 AT činí z tarifní hodnoty 1 018 Kč (předmět řízení bez příslušenství) sazba mimosmluvní odměny do podání návrhu na zahájení řízení včetně za 1 úkon právní služby 200 Kč a po podání návrhu podle § 7 AT částku 1 000 Kč, -) odměnou advokáta za 4 paušální náhrady hotových výdajů, z toho 3 x po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT) a jednou za 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 462 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem III. soud vyměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku, jelikož elektronický platební rozkaz nebyl k jejímu návrhu vydán z důvodu hospodárnosti řízení za situace, kdy adresa žalovaného je adresou úřadu městské části a pokus doručit na tuto adresu platební rozkaz do vlastních rukou žalovaného bez možnosti náhradního doručení by nebyl účelný.