18 C 82/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 8 150 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 312 Kč prostřednictvím 52 pravidelných týdenních splátek po 256 Kč s poslední splátkou splatnou 14. 11. 2006, což však nečinila řádně a včas, když poslední splátku zaplatila 9. 1. 2007 a dluží tak dle dané smlouvy celkem částku jistiny ve výši 4 897,84 Kč a poplatek ve výši 3 252,16 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 353,10 Kč (zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky 8 150 Kč od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, tj. od 22. 11. 2006, do dne postoupení pohledávky) a úrok z prodlení z celkové dlužné částky 8 150 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou dne 10. 11. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 312 Kč, prostřednictvím pravidelných 52 týdenních splátek po 256 Kč, sjednaný úrok RPSN činil 199,4 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že celou uvedenou částku půjčky od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou plynoucí z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky dle uzavřené smlouvy v žalované výši včetně kapitalizovaného příslušenství předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 365 věty první obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 věty první obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah založený smlouvou o úvěru podle § 497 obch. zák. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem ve sjednané lhůtě – prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, což však neučinila. Žalobkyně tak v řízení prokázala výši dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaná pak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporovala, zejména ani netvrdila, že by danou smlouvu neuzavřela či že by dlužnou částku zaplatila, žalovaná nesporovala ani výši dlužné částky, na žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku nereagovala. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného příslušenství, tj. úroků z prodlení, které přiznal v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.