18 C 89/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 15. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jako držitel televizního přijímače se žalovaný dne [datum] přihlásil do příslušné evidence žalobkyně a vznikla mu tak povinnost platit dle uvedeného zákona televizní poplatek ve stanovené výši. Za měsíce leden až září 2021 žalovaný televizní poplatek v sazbě 135 Kč měsíčně nezaplatil. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 15. 12. 2021 ve výši 59,10 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl od června 2017 hlášen v evidenci žalobkyně jako poplatník televizních poplatků. Dle předpisu plateb byl žalovaný povinen platit za televizní přijímač poplatek 135 Kč měsíčně, splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný od počátku hradil televizní poplatek nepravidelně, od června 2017 doposud činily splatné televizní poplatky žalovaného celkem 7 481,60 Kč, žalovaný na ně uhradil pouze částky v celkové výši 6 131,60 Kč. Za měsíce leden až září 2021 žalovaný předmětný poplatek neuhradil, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 1 215 Kč. K zaplacení této částky žalobkyně žalovaného vyzvala naposledy upomínkou ze dne 6. 10. 2021 doručenou žalovanému do datové schránky dne 8. 11. 2021. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Žalobkyně vyčíslila zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poplatku ke dni podání žaloby na celkovou částku 59,10 Kč. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Právo žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil televizní poplatek, jeho výše (135 Kč měsíčně) i splatnost (do 15. dne každého kalendářního měsíce) vyplývá z § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Jelikož žalovaný televizní poplatek za období měsíců leden až září 2021 nehradil vůbec, dluží žalobkyni žalovanou částku. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 642 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tyto úkony: příprava a převzetí zastoupení a sepsání žaloby (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) po zvýšení o náhradu 21% DPH ve výši 42 Kč Náklady za zastoupení advokátem soud ve shodě s nálezem Ústavního soudu neuznal za výdaje účelně vynaložené a přiznal žalobkyni pouze náklady řízení, jaké by dostal advokátem nezastoupený účastník, neboť agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, čímž se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Spory odvíjející se od neuhrazených televizních poplatků vyplývají z běžné agendy žalobkyně a ve věci nebylo třeba právně specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3768/14 ze dne 6. 2. 2015). O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.