25 C 91/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 51 306 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 27. 1. 2020, na základě které byla žalovaná odběratelem elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když řádně neuhradila vyúčtování spotřeby elektřiny v plné výši. O zaplacení spotřeby elektřiny byla žalovaná upomínána, ke dni podání žaloby však ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaná se zavázala za tyto dodávky platit žalobkyni smluvní ceny (zjištěno ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Za spotřebovanou elektřinu vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] splatnou dne 3. 5. 2021 znějící celkem na částku 68 662,19 Kč. Z této částky byly odečteny zúčtované zálohy ve výši 18 000 Kč a žalovaná tak měla na základě faktury uhradit částku 50 662 Kč (zjištěno z faktury). Žalobkyně vystavila žalované konečnou fakturu za elektřinu [číslo] na základě které po žalované požadovala částku 51 306 Kč (zjištěno z faktury). Žalovaná dlužnou částku řádně nezaplatila, a proto jí žalobkyně vyzvala k úhradě (zjištěno z výzvy ze dne 14. 10. 2021). Podle ust. § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny ve smyslu cit. ust. § 50 odst. 2 uvedeného zák. č. 458/2000 Sb., kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodanou elektřinu fakturou, kterou žalovaná neuhradila, a proto jí soud s ohledem na ust. § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. uložil povinnost žalovanou částku uhradit. Žalovaná se ohledně vzniklého nedoplatku ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit žalobkyni úroky z prodlení podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky rozhodl soud v souladu s ust. § 3 výše uvedeného nařízení vlády. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 653 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 053 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.