26 C 377/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 21. 7. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 3 240 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného rozhlasového poplatku za období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá tento skutkový závěr, že žalovaná se s účinností od [datum] stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky. Žalovaná řádně neplatila žalobci rozhlasové poplatky podle sjednané roční periodicity plateb za období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022, kdy žalovaná užívala dva rozhlasové přijímače, aniž za jejich užívání žalobci hradila řádně a včas rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč měsíčně za každý přijímač. Žalovaná tak dluží žalobci na nezaplacených rozhlasových poplatcích částku 3 240 Kč. Dlužné rozhlasové poplatky a přirážku v celkové výši žalované částky žalovaná žalobci ani přes upomínku z jeho strany dosud neuhradila. 4. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle ust. § 7 odst. 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Podle ust. § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ust. § 6 zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 5. Na základě shora uvedeného ve spojení s příslušnými ustanoveními výše uvedeného zákona dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku ke dni [datum]. Žalovaná, ačkoliv byla v období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022 příjemcem rozhlasového signálu z rozhlasového přijímače, žalobci neplatila v uvedeném období televizní poplatek ve výši 45 Kč měsíčně za každý z celkem dvou rozhlasových přijímačů. Jelikož žalovaná svoji zákonnou povinnost ani přes výzvu ze strany žalobce nesplnila, shledal soud podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobce požadoval příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení za období od 16. 1. 2020 do 30. 6. 2022 v kapitalizované výši 452,46 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dvou náhradách hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení tedy činí celkem částku ve výši 600 Kč, přičemž byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Soud k paušální náhradě nepřičetl daň z přidané hodnoty, když jednak k tomuto není podklad v ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 nepodléhá dani z přidané hodnoty, když nespadá pod předmět daně vymezený v ust. § 2 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.