28 C 125/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 581 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. K odůvodnění uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené s žalobkyní ode dne 11. 4. 2019 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], [část obce]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od 15. 8. 2020 do 18. 4. 2021 uhradil fakturu za spotřebu elektřiny ve výši 4 784 Kč pouze v částce 3 810 Kč. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dále dne 11. 4. 2019 smlouvu o dodávce plynu v odběrném místě na adrese [adresa], [část obce]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa plyn a žalovaný se zavázal zejména plyn odebírat a platit za něj cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od 13. 5. 2019 do 22. 11. 2020 neuhradil jemu vystavené faktury v celkové výši 3 067 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoli byl žalobkyní upomínán. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 11.4. 2019 žalovaný jako zákazník uzavřel s žalobkyní jako obchodníkem smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [adresa], [část obce] (prokázáno smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny). Žalobkyně vystavila žalovanému za poskytnuté služby za období za období od 15. 8. 2020 do 18. 4. 2021 fakturu splanou dne 6.5.2021 na částku 4 784 Kč (prokázáno fakturou). Na uvedenou fakturu žalovaný uhradil pouze částku 3 810 Kč. Dne 11. 4. 2019 žalovaný jako zákazník uzavřel s žalobkyní jako obchodníkem smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa [adresa], [část obce] (prokázáno smlouvou o sdružených dodávkách plynu). Žalobkyně vystavila žalovanému za poskytnuté služby za období za období od 13.5.2019 do 22.11.2020 fakturu splanou dne 17. 2. 2020 na částku 1 320 Kč, fakturu splanou dne 17. 8. 2020 na částku 1 731Kč a fakturu splanou dne 28. 12. 2020 na částku 556 Kč (prokázáno fakturami). Žalovaný na uvedené faktury nezaplatil ničeho. O zaplacení zbylé dlužné částky byl naposledy žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2021 (prokázáno upomínkou). 4. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kterou se žalobkyně zavázala zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala cenu za dodanou elektřinu s tím, že ho vyzvala k zaplacení jejího nedoplatku ve výši 974 Kč, žalovaný však vyúčtovaný nedoplatek v celé částce dosud neuhradil. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 energetického zákona, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému dodávky zemního plynu, a žalovaná se zavázala za tyto dodávky platit cenu dle ceníku žalobkyně. Žalobkyně vystavila žalovanému za poskytnuté služby faktury v celkové částce 3 607 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek a ve lhůtě splatnosti výše uvedené faktury nezaplatil žalobkyni nedoplatek za dodanou elektřinu a plyn ve výši žalované částky, ocitl se dnem následujícím po dni splatnosti uvedené faktury v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s úroky z prodlení. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které žalobkyni, jež nebyla zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží za předžalobní výzvu k plnění a za žalobu (§ 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 100 Kč (§ 2 odst. 1 cit. vyhlášky). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalované osobě, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky. 9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 600 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).