28 C 278/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných č. 1,2 zaplacení částky ve výši 9 950 Kč příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 1 smlouvu o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb. Podstatou smlouvy je mimo jiné poskytnutí obchodní adresy pro účely zápisu této adresy jako sídla v obchodním rejstříku. Tato smlouva byla uzavřena na období od 21.1.2013 do 21.1.2014. K dalšímu prodloužení smlouvy nedošlo, byť žalovaná č. 1 stále využívala adresu [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako sídlo společnosti od roku 2014 až do 6. 6. 2021. Podle obchodních podmínek, které byly řádně žalované č. 1 a žalovanému č. 2 předloženy, je smlouva prodloužena, pokud dojde k úhradě poplatku za poskytnutí adresy a pokud k takovému prodloužení nedojde, tak byla žalovaná č. 1 povinen do 14 dnů po ukončení smlouvy změnit sídlo v obchodním rejstříku. Za porušení této povinnosti je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý den prodlení žalované č. 1. Žalovaný č. 2 převzal přímo ve smlouvě ve smyslu ručení za dluhy žalované č.1. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která se domáhá pouze části smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč a bezdůvodného obohacení ve výši 290 Kč měsíčně za 25 měsíců, kdy žalovaná č. 1 užívala adresu sídla bez právního důvodu. Žalovaná č. 1 ani žalovaný č. 2 pohledávku neuhradili, ačkoli k tomu byli vyzváni. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná č. 1 uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí obchodí adresy a administrativních služeb v období od 21. 1. 2013 do 21. 1. 2014 (prokázáno smlouvou o poskytnutí obchodí adresy a administrativních služeb). Žalovaný č. 2 ručil za dluhy žalované č.1 z uvedené smlouvy (prokázáno prohlášením ve smlouvě o poskytnutí obchodí adresy a administrativních služeb). Žalovaná č. 1 stále využívala adresu [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako sídlo společnosti od roku 2014 až do 6. 6. 2021 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Žalovaná č. 1 povinen do 14 dnů po ukončení smlouvy změnit sídlo v obchodním rejstříku (prokázáno čl. IV. odst. 4 VOP). Za porušení této povinnosti je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý den prodlení žalované č. 1 (prokázáno čl. VIII. odst. 3 obchodních podmínek). Žalovaná č. 1 i žalovaný č. 2 byli vyzváni k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvami). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovaným oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky). 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 1 inominátní smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované č. 1 a pro umístění sídla společnosti a administrativní služby. Žalovaný č. 2 se v souladu s § 303 obch. zák. stal ručitelem žalované č. 1. Žalovaná č. 1 porušila podmínky smlouvy, když nezměnila po skončení smluveného období své sídlo a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo domáhat se smluvní pokuty podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). K postoupení pohledávky na žalobkyni přitom platně došlo ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014. Vzhledem k tomu že žalovaní smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy žalobkyni neuhradili, soud jim tuto povinnost uložil. (výrok I.) 5. V souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobkyně rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť se jednalo o pohledávku vyplývající z podnikatelské činnosti účastníků. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč ze 2 paušálních odměn nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) žaloba a výzva k plnění, ve spojení s ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ustanovení § 89a exekučního řádu po 300 Kč. 8. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 000 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).