28 C 333/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 11.7. 2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela dne 1.10.2021 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč Tyto finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru a úroku se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím sjednaných splátek v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky, když uhradila pouze částku ve výši 1 496 Kč, žalobkyni tak v důsledku prodlení vznikl nárok na úhradu celé dlužné částky. Dluh žalované činí 7 382 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na finanční prostředky ve výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit a společně s nimi zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% měsíčně z čerpané jistiny úvěru, a to do konce každého kalendářního měsíce. Strany si dále ujednaly pro případ prodlení se splacením dluhu náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení a právo žalobkyně učinit celý dluh splatným, pokud se žalovaná ocitne v prodlení se splacením dluhu po dobu delší než dva měsíce, v takovém případě se úrok mění z 20 % měsíčně na 8 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaná uvedla číslo účtu, na který mají být peněžní prostředky poskytnuty (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 10. 2021). Žalobkyně zaslala žalované celkem částku 5 000 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalobkyně). Žalobkyně zasílala žalované měsíčně výpisy z revolvingového úvěru, z nichž byla patrná výše dlužné částky (zjištěno z výpisů z revolvingového účtu žalované). Žalovaná měsíční splátky řádně a včas neplatila, proto byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě a podacím archem). 5. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud vycházel z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou byla postupem podle § 1820 a násl. o. z. uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky a závazek žalované tyto prostředky splácet společně s úrokem ve výši 20 % měsíčně z poskytnutého úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru v celkové výši 20 % měsíčně z čerpané jistiny úvěru, a to v měsíčních splátkách ve výši jedné pětiny částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalované poskytla úvěr v celkové výši 5 000 Kč, avšak žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnila, ačkoli jí žalobkyně každý měsíc zasílala výpis z revolvingového účtu, z něhož byla patrná výše dlužné částky. Žalovaná sjednané splátky řádně nezaplatila a ocitla se v tedy prodlení, žalobkyně proto požadovala zaplacení celé zbývající dlužné částky ve výši 7 382 Kč, což žalovaná nesplnila, soud jí proto tuto povinnost uložil. (výrok I.) 7. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 10. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.