28 C 374/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 396 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 11. 1. 2019 smlouvu o poskytování certifikačních služeb. Žalovaná zažádala v souladu se smlouvou o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu, žalobkyně jej vydala, čímž jí vznikl nárok na úhradu ceny. Za poskytnuté služby vystavila žalobkyně žalované fakturu znějící na částku 396 Kč, kterou však žalovaná neuhradila ani na základě upomínky. Dále žalobkyně nárokuje náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 11. 1. 2019 smlouvu o poskytování certifikačních služeb (prokázáno smlouvou), na základě které poskytla žalované osobní certifikát (prokázáno žádostí o vydání certifikátu, protokolem o vydání certifikátu), čímž jí vznikl nárok na úhradu dohodnuté ceny (prokázáno smlouvou, ceníkem). Za poskytnuté služby vystavila žalobkyně žalované fakturu znějící na částku 396 Kč (prokázáno fakturou). Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky písemně vyzvala (prokázáno předžalobní upomínkou, podacím lístkem). 5. Podle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 1 obč. zák., na základě níž žalobkyně poskytla žalované kvalifikovaný osobní certifikát a žalovaná se zavázala zaplatit cenu vyúčtovanou fakturou. Jelikož žalovaná žalobkyni dosud neuhradila cenu za poskytnuté služby ve výši celkem 396 Kč, vyúčtovanou jí fakturou splatnou dne 26. 6. 2020, soud shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O příslušenství a nákladech spojených s uplatněním pohledávky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 10. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalované osobě, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.