4 C 210/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 29 181,18 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne 22. 4. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 31 181,18 Kč se splatností 20. 11. 2020. Žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde mu byl založen uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, v důsledku prodlení žalovaného tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný, který byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal o jeho odročení. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 20. 11. 2020. Úroková sazba činila 10,4 % měsíčně. Strany si dále ujednaly povinnost žalovaného uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením jakékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a úroky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na jeho bankovní účet (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 4. 2020). Žalovaný čerpal peněžní prostředky celkem ve výši 31 181,18 Kč (zjištěno z potvrzení o provedených platbách a platební informace). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 se seznamem postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 112. 2020 s podacím lístkem). Dlužnou částku 29 960,65 Kč žalovaný ve lhůtě splatnosti, tj. do 20. 11. 2020, neuhradil, což nijak nesporoval, proto jej žalobkyně vyzvala k jejímu zaplacení předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 23. 12. 2020 s dokladem o odeslání). 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., a to distančním způsobem ve smyslu § 1820 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr společně s úrokem splácet měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni, ani té však žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v průběhu řízení nijak nesporoval. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 181,18 Kč O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 620 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 181,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t.