4 C 220/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10 650 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta žalobkyní zdravotní péče. Náklady na tuto zdravotní péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 9. 11. 2020, splatnou dne 9. 12. 2020 a znějící na částku 10 650 Kč. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a proto je povinen náklady za tuto zdravotní péči uhradit sám. Žalovaný do dne podání žaloby na zahájení řízení nezaplatil ničeho. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného, který se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Z listinných důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že žalovaný není zdravotně pojištěn, byla mu za tuto zdravotní péči vystavena faktura znějící na částku 10 650 Kč se splatností dne 9. 12. 2020 (zjištěno z faktury [číslo]). Žalovaný poskytnutou zdravotní péči neuhradil, proto byl k úhradě žalobkyní vyzván písemnou upomínkou (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 22. 12. 2020). Dle § 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba (odst. 1). Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2). Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Žalovaný navštívil žalobkyni za účelem poskytnutí zdravotních služeb a žalobkyně žalovanému zdravotní služby poskytla, čímž konkludentně došlo k uzavření smlouvy § 2636 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, má povinnost hradit si poskytnuté zdravotní služby sám. Cena za poskytnuté zdravotní služby byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 12/2019. Žalobkyně na cenu za poskytnuté zdravotní služby vystavila fakturu, žalovaný však neuhradil ničeho, a proto mu soud uložil povinnost za poskytnuté zdravotní služby zaplatit žalovanou částku. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dlužné částky vyplývá z uvedené faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.