4 C 257/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 299,99 Kč s příslušenstvím s tím, žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušil, když řádně a včas nehradil splátky zařízení ani vyúčtované služby na základě vystavených faktur. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, ze strany žalovaného následně nebylo zaplaceno ničeho ani přes předžalobní upomínku. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých vyúčtování. 2. Soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný, který byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal o jeho odročení. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu, přičemž zařízení se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně a ceník služeb (prokázáno účastnickou smlouvou [číslo]). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému doúčtoval slevu k zařízení na částku 2 000 Kč splatnou dne 19. 2. 2019 (zjištěno z opravného daňového dokladu [číslo]). Žalovaný se dostal do prodlení s placením částky dle daňového dokladu [číslo], když neuhradil celou vyúčtovanou částku, což nijak nesporoval. Pohledávka za žalovaným ve výši 1999,99 Kč byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 se seznamem postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 10. 12. 2020 spolu s doručenkou). 4. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému koncové zařízení za sjednanou kupní cenu. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil částku 2 000 Kč jakožto doúčtovanou slevu k zařízení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ve výši 1999, 99 Kč za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. 5. Dle § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému zařízení specifikované ve smlouvě a žalovaný se zavázal zaplatit za něj kupní cenu. Žalovaný neuhradil doúčtovanou slevu k zařízení řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku 1999,99 Kč dosud nezaplatil, soud mu proto uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit (výrok I.). 8. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že částka 300 Kč spočívá v nákladech spojených s vymáháním pohledávky, které jsou stanoveny v paušalizované výši dle ceníku služeb žalobkyně. V posuzované věci však paušální náhrada nákladů nebyla součástí postoupené pohledávky a žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by se k jejímu placení žalovaný smluvně zavázal přímo vůči ní. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a předložení listin, z nichž by povinnost žalovaného k placení paušalizovaných nákladů vyplývala. Za těchto okolností soudu nezbylo než žalobu v rozsahu částky 300 Kč z důvodu neunesení důkazního břemene zamítnout (výrok II.). 9. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dlužné částky vyplývá z daňového dokladu. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100,67 Kč, přičemž tato částka představuje 73,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 299,99 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.