5 C 394/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že ve vztahu k žalované je žalobkyně dodavatelem poslední instance v souladu s § 12 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, které dne [datum] zahájila dodávku energií na odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], o čemž byla žalovaná informována. Součástí odeslaného oznámení byl taktéž speciální ceník DPI. Za poskytnuté plnění (dodávku energií) na odběrné místo ve fakturačním období od [datum] - [datum] byla žalované vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] splatná dne [datum], znějící na částku 4 408,73 Kč, kterou však žalovaná neuhradila, ačkoliv byla k úhradě upomínána. Faktura nebyla žalovanou reklamována či zpochybněna. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně oznámila dopisem žalované, že ode dne [datum] jí bude jakožto dodavatel poslední instance dodávat zemní plyn s tím, že dodávky zemního plynu u DPI nastupují na základě zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, není tedy v tomto režimu nutné uzavírat smlouvu o dodávce plynu, a že dodávky v režimu DPI jsou omezeny dobou 6 měsíců (prokázáno dopisem žalobkyně). Žalobkyně vystavila žalované za dodávky zemního plynu do odběrného místa na adresu [adresa žalovaného] [číslo] za fakturační období [datum] - [datum], znějící na částku 4 408,73 Kč, splatnou dne [datum] (prokázáno fakturou, ceníkem a obchodními podmínkami dodávky zemního plynu). Na uvedenou fakturu žalovaná ničeho uhradila. Žalovaná byla před podáním žaloby upomínána předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou vč. dodejky). 4. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) povinností dodávek tepelné energie a povinností distribuce elektřiny a distribuce plynu nad rámec licence se rozumí převzetí povinností držitele licence, který přestal provádět výkon licencované činnosti, jiným držitelem licence. V případě, kdy držiteli licence zanikne právo užívat dotčené energetické zařízení, rozumí se povinností dodávek tepelné energie, povinností distribuce elektřiny nebo distribuce plynu nad rámec licence pokračování ve výkonu licencované činnosti tímto držitelem licence. Vlastník dotčeného energetického zařízení je v tomto případě povinen energetické zařízení poskytnout a výkon licencované činnosti umožnit. 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 12 energetického zákona jako dodavatel poslední instance poskytovala žalované dodávky zemního plynu do odběrného místa na adresu [adresa žalovaného], za což žalované vyúčtovala fakturou za období [datum] - [datum] částku 4 408,73 Kč, splatnou dne [datum], kterou však žalobkyně neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek a ve lhůtě splatnosti výše uvedené faktury nezaplatila žalobkyni cenu za dodaný plyn, ocitla se dnem následujícím po dni splatnosti uvedené faktury v prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení žalované částky spolu s úroky z prodlení. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že o povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni příslušenství dlužné částky ve formě úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o. z., ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále náklady zastoupení žalobkyně advokátem, které tvoří odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”), sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 7. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 14b odst. 1 AT, jelikož je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podala návrh na zahájení řízení ve formě ustáleného vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a současně je splněna podmínka, že předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech zásadně liší pouze údaji o žalovaném, specifikací jednotlivých vyúčtování, výší dlužné částky a datem její splatnosti. 8. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.