5 C 56/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou všechny dokumenty v ní uvedené, se žalobkyně a žalovaný dohodli na spolupráci, kdy žalovaný se zavázal za podmínek stanovených smlouvou vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech. Žalovaný vyhledával zájemce o uzavření těchto smluv, případně zájemce o jejich změnu či zrušení, kdy po jejich uzavření měl nadále klientům poskytovat řádný servis spojený s uzavřenými smlouvami. Žalovanému vznikl nárok na provizi za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu, kdy nadále nesl žalovaný odpovědnost za vrácení provize, nebo její poměrné části. V rámci smlouvy poskytovala žalobkyně za žalovaného i další plnění spojené s předmětem jeho činnosti, kdy se může jednat například o úhradu poplatku za registraci u České národní banky a další poplatky spojené se zprostředkovatelskou činností, které se žalovaný zavázal následně uhradit. Dle čl. 6 se žalovaný zavázal neprodleně vyrovnat zápornou výši provizních příjmů, což neučinil. Žalobkyně vyplatila žalovanému provize zálohově. V případě, kdy klient smlouvu o finančním produktu předčasně ukončil, byl žalovaný zavázán část této provize vrátit žalobkyni, což však žalovaný neučinil. Výše provize z jednotlivých uzavřených smluv o finančním produktu, stejně tak jako výše části provize, kterou je žalovaný povinen vrátit, se řídí podmínkami jednotlivých sjednaných smluv, kdy žalovaný byl o těchto provizích neustále informován prostřednictvím interního systému žalobkyně, ke kterému měl nesporně přístup, jinak by nemohl smlouvy o finančních produktech uzavírat. Žalobkyni tak vznikl nárok na zpětnou úhradu částky ve výši 3 941,62 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje nevrácené provize a další úhrady, které učinila žalobkyně za žalovaného. Žalobkyně uplatňuje žalobou pohledávku ve výši 3 941,62 Kč. V žalobkyní předloženém důkazu„ Provizní příjmy“ je jako dlužná částka uvedena 13 548,57 Kč, avšak rozdíl mezi celkovou dlužnou částkou uvedenou v Provizních příjmech a žalobou uplatněnou částkou žalobkyně již v civilním řízení vůči žalovanému uplatnila a na danou částku žalobkyně již získala pravomocné rozhodnutí. Jelikož však po vydání rozhodnutí v předchozím řízení došlo k navýšení dlužné částky, žalobkyně byla nucena podat vůči žalovanému žalobu novou. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o obchodním zastoupení, na základě níž vyvíjel žalovaný pro žalobkyni činnost směřující k vyhledávání zájemců o uzavření a zprostředkování smluv o finančních produktech a žalobkyně se za to žalovanému zavázala vyplácet provizi. Pro zúčtování provizních nároků bylo zřízeno provizní konto, na které mu byly zasílány provize. Podle čl. 6 1. smlouvy vzniká právo na provizi po uplynutí 6 měsíců od uzavření smlouvy o finančním produktu, a to za předpokladu, že smlouva o finančním produktu, k níž se provize vztahuje, bude po tuto dobu řádně ze strany klienta plněna. Podle čl. 6 5. smlouvy je žalovaný povinen udržovat zůstatek provizního konta v kladné výši. Na provizní konto byly připsány záporné částky ze stornovaných smluv. Takto vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 13 548,57 Kč, přičemž o povinnosti zaplatit částku ve výši 9 606,95 Kč bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně se proto touto žalobou důvodně domáhá částky ve výši 3 941,62 Kč. Dlužnou částku žalovaný navzdory předžalobní upomínce ze dne [datum] dosud neuhradil. 4. Po stránce právní soud věc posoudil jako smlouvu o obchodním zastoupení dle § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které se žalovaný zavázal vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k vyhledávání zájemců o uzavření a zprostředkování smluv specifikovaných ve smlouvě a žalobkyně se žalovanému za tuto práci zavázala vyplácet provizi. S ohledem na to, že některé takto uzavřené smlouvy byly stornovány, byly na provizní konto připsány záporné částky z těchto stornovaných smluv v celkové výši 13 548,57 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající dlužnou částku ve výši 3 941,62 Kč žalobkyni dosud nezaplatil, ocitl se podle ust. § 1970 o. z. v prodlení se splněním svého peněžitého závazku a vznikla mu tak povinnost zaplatit příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Výše příslušenství je dána § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., (dále jen„ nařízení“). O povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč soud rozhodl podle § 3 nařízení, neboť předmětem řízení je o vzájemný závazek podnikatelů. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají z doposud zaplaceného soudního poplatku a jeho doplatku v celkové částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním právním a skutkovým rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 14b odst. 1 AT, jelikož je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podala návrh na zahájení řízení ve formě ustáleného vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a současně je splněna podmínka, že předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 1 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT za žádost o výpis z centrální evidence exekucí, neboť tato nebyla soudu doložena; nadto se nejedná o důkaz ve věci samé, ale pouze o obstarání informací pro potřeby žalobkyně. 8. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud v řízení neshledal důvod pro její prodloužení.