11 C 100/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 145 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaná. Žalovaná neměla v období od 3. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a v období od 1. 10. 2021 do 11. 1. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo celkem 193 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 12 545 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč za každé jednotlivé období, celkem tedy 600 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 3. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a v období od 1. 10. 2021 do 11. 1. 2022, předpis příspěvku za tato období činí 6 695 Kč a 6 150 Kč (zjištěno z výzev k plnění ze dne 19. 5. 2022 a ze dne 24. 1. 2022). Žalobkyně žalovanou upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 27. 4. 2022 a ze dne 27. 5. 2022) a předžalobními výzvami (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 a ze dne 15. 11. 2022). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“) neboť provozovala své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč). Vozidlo žalované bylo provozováno bez pojištění celkem po dobu 193 dnů, celkem tedy výše poplatku činí částku 12 545 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 13 145 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona činí 12 545 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 600 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaná žalobkyni částku v této výši nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala, soud jí tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).