11 C 177/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 25. 7. 2007 s předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 920 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách. Smlouva zanikla ke dni 30. 7. 2008, na který připadala poslední splátka. Žalovaný k tomuto dni uhradil pouze 5 200 Kč. Ke dni postoupení činila dlužná částka 28 720 Kč včetně souhrnného poplatku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění: Žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce s předchůdcem žalobce, na základě které předchůdce žalobce se zavázal žalovanému půjčit 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku uhradit společně s souhrnným poplatkem v částce 13 920 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 640 Kč po dobu 53 týdnů (zjištěno ze smlouvy o půjčce včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Pohledávky předchůdce žalobce byly postoupeny na současného žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Specifikovaná pohledávka vůči žalovanému ve výši tvořila přílohu k postupujícím pohledávka z původního žalobce na nového žalobce (zjištěno z přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9.2018 včetně podacích archů). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy před podáním žaloby). Žalobce po výzvě soud doložil listiny, které by prokázaly, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že půjčka je poskytována pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem. Veškeré údaje se doplňují do zákaznické karty. Žalobce doložil zákaznickou kartu, do které se údaje doplňují, avšak zákaznická karta je bez jakýchkoliv doplněných údajů o žalovaném (zjištěno z přípisu žalobce včetně zákaznické karty). 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Předchůdce žalobce poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem 13 920 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil pouze částku 5 200 Kč. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Odborná péče je definována v § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tedy jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (2). 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 720 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o úvěru, přičemž žalovaný však v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Ve vztahu k úvěruschopnosti byla žalobcem doložena pouze zákaznická karta (nevyplněná), žalobce se následně k jednání ve věci nedostavil, čímž se připravil o možnost poučení podle § 118a o. s. ř. Soud proto vycházel z toho, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřována nebyla (viz § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), a nelze proto než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Žalobce uváděl, že žalovaný částku 5 200 Kč zaplatil, tuto tedy soud započítal oproti fakticky poskytnuté částce 20 000 Kč, a přiznal žalobci toliko 14 800 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž dobu přiměřenou možnostem žalovaného soud dle § 86 zák. o spotřebitelském úvěru určil dle své úvahy s ohledem na výši dlužné částky, neboť k možnostem žalovaného nebylo v řízení nic zjištěno (výrok I.). Oproti tomu co do částky 5 200 Kč spolu s úrokem z prodlení a co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 720 Kč byla z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy žaloba zamítnuta (výrok II.). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce a žalovaného je srovnatelný, neboť žalobce byl úspěšný co do 14 800 Kč a neúspěšný co do 13 920 Kč, kdy soud v neprospěch žalobce posuzoval nejen částku 5 200 Kč, kterou žalovaný zaplatil před podáním žaloby, také poplatek ve výši 8 720 Kč, neboť se nejedná o kapitalizovaný úrok, jak bylo uvedeno v žalobě, ale dle obsahu smlouvy se jedná o souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru (původně 13 920 Kč).